Kronika uvádí, že účastnit se vánočních bohoslužeb bylo fakticky povinností občanů Malešova.

Rozsazení věřících přitom bylo striktně dáno. V předních lavicích seděli starosta obce, radní a členové obecního zastupitelstva s rodinami. Za nimi pak úředníci malešovského panství, zástupci hasičského sboru a Spolku živnostníků se svěceným praporem. Nechyběli tu ani řídící učitel a další kantoři z místní školy. Zadní lavice byly vyhrazeny pro ostatní občany obce, až po ty nejchudší.

První mše, půlnoční, byla zasvěcena narození Ježíše Krista. Druhá se konala na Boží hod hned za úsvitu a byla věnována duchovnímu zrození Vykupitele. Třetí pak oslavovala Ježíšovu božskou přítomnost.

Společně s knězem zpívali věřící v kapli zlidovělé písně náboženského charakteru – Narodil se Kristus pán, Chtíc, aby spal, Jak jsi krásné neviňátko a k tomu i Veselé vánoční hody.

Ty o vánočním čase zaznívaly i v jednotlivých domácnostech u ozdobeného vánočního stromku.

Úřad úkoloval občany, jak vánočně zdobit

Na malešovských mších vždy vystupovaly školní děti, což měli na starosti společně farář a ředitel kúru.

Jak konstatuje Vlastimil Jančárek, znalec historie malešovského regionu, katolická církev a obecní úřad vydávaly před sto lety ve vánočním čase pokyny občanům, aby osvětlili a vyzdobili okna svých domů na oslavu příchodu a narození Ježíše Krista.

„Mnozí z nich ale neměli peníze na svíčku či petrolej. Lidská solidarita podle možností a upřímného soucitu k bližním v tomto období Vánoc pomáhala, ovšem zdaleka to nestačilo na bídu a chudobu některých spoluobčanů,“ uvádí Jančárek.