Hlavní obsah
Vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Catherine Ashtonová Foto: Thierry Roge , Reuters

Její dosavadní kariérní růst byl pozoruhodně rychlý a počátkem roku 2010 vyvrcholil jejím zvolením za ministryni zahraničních věcí Evropské unie, jak je jakožto vysoká představitelka úřadu s názvem Evropská služba pro vnější činnost občas titulována.

Vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Catherine Ashtonová Foto: Thierry Roge , Reuters
Catherine Ashtonová

Podle některých byla Catherine Ashtonová do nejvyšších pater v Bruselu britskou vládní labouristickou stranou protlačena šedá myš, jiní ji chválili jako obratnou diplomatku, která své kvality prokázala po pouhém roce působení v Evropské komisi.

Catherine Margaret Ashtonová, které v Bruselu někdy říkají jen baronka, je na kritiku zvyklá. Už když jí britský premiér Gordon Brown do něj vyslal, aby v úřadu komisaře pro obchod vystřídala Petera Mandelsona, jenž se měl vrátit na „domácí frontu“, nezřídka jí připomínali, že je náhradnicí bez zkušeností a tudíž nekompetentní.

Rok poté, co do úřadu nastoupila však o ní diplomaté v Bruselu hovořili s úctou. Ashtonová za EU v době nejhorší hospodářské recese v dějinách unie a růstu ochranářství ve světě zdárně vedla jednání s Čínou a především se jí podařilo dovést k podpisu historickou dohodu s Jižní Koreou. Úředníci v Bruselu ji popisují jako schopnou vyjednavačku s vysokou sociální a emoční inteligencí.

Vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku byla od prosince 2009 do listopadu 2014, kdy ji v této funkci nahradila Federica Mogheriniová.

Za osm let předsedkyní Sněmovny lordů

Ashtonová byla do šlechtického stavu uvedena za vlády Tonyho Blaira v roce 1999. Od té doby je známa jako baronka Ashtonová z Upphollandu, rodného města v anglickém hrabství Lancashire.

Než přišla do Bruselu, zastávala od roku 2001 posty podtajemnice v resortu školství, ústavních věcí a spravedlnosti. V tom prvním měla mezi lety 2002 a 2004 na starosti vzdělávací program Sure Start. Nevládní organizace za práva homosexuálů Stonewall ji zvolila političkou roku 2006 za to, jak prosazovala rovnost práv.

O rok později premiér Gordon Brown po převzetí funkce po Blairovi Ashtonovou povýšil na předsedkyni Sněmovny lordů, čímž se automaticky stala členkou jeho kabinetu. Baronka měla v horní komoře parlamentu prosazovat přijetí Lisabonské smlouvy, dokumentu reformujícího instituce Evropské unie, který předpokládal právě zřízení Evropské služby pro vnější činnost.

První „ministryně zahraničí“

O zvolení Ashtonové první šéfkou nové zahraniční služby bylo rozhodnuto v listopadu 2009. Baronka řekla, že povede klidnou diplomacii a slíbila představit svůj nový úřad s asi 7000 úředníků na jaře následujícího roku.

Komentátoři hodnotili jmenování Ashtonové jako ústupek Francouzů, kteří získali post komisaře pro vnitřní trh. Ashtonová od počátku čelila množství kritiků, kteří poukazovali, že nemá dost zkušeností. Na přetřes přišla také barončina minulost: koncem sedmdesátých let se totiž stala členkou britského Hnutí za jaderného odzbrojení (CND), které podle listu The Daily Mail zastupovala i na schůzích komunistů, jež sledovala kontrarozvědka MI5. Ashtonová se hájila, že se s CND v 80. letech rozešla.

Soukromí život

Catherine Ashtonová se narodila 20. března 1956 v dělnické rodině. Jako vůbec první v rodině vystudovala vysokou školu, titul z ekonomie získala na univerzitě v Londýně.

Po studiích působila v oboru jako konzultantka, později pracovala pro organizaci prosazující větší společenskou odpovědnost firem. V osmdesátých letech byla na volné noze, přičemž zastávala i pozici viceprezidentky rady zastupující rodiče, kteří své děti vychovávají samotní.

Ashtonová je vdaná za bývalého novináře a prezidenta organizace zajišťující sčítání elektronických hlasů Petera Kellnera, s nímž má dvě děti - Roberta Petera (1989) a Rebeccu Clare (1991).

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků