Článek
Paul von Hindenburg byl společně se svým spolupracovníkem Erichem Ludendorffem nejdůležitějším německým vojevůdcem První světové války. Od roku 1925 byl Hindenburg prezidentem Německé republiky, kdy svou autoritou válečného hrdiny plnil jistou stabilizační funkci. Bohužel tlaky Hindenburgova okolí vydláždily cestu nástupu Adolfa Hitlera a byl to právě Hindenburg, kdo jmenoval Hitlera kancléřem.
Hindenburg se narodil v roce 1847 a jako mladý voják bojoval v bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Za 1. světové války se společně s Ludendorffem vyznamenali zejména v bitvě u Tannenbergu (1914, dnes Stębark v Polsku), která vedla ke zničení celé ruské druhé armády a eliminovala nebezpečí obsazení německého území ruskými vojsky. Od roku 1916 byl de facto držitel moci v Německu, na západní frontě však uspět nedokázal.
Po válce byl po období odpočinku zvolen prezidentem. Svou roli plnil důstojně, i když poněkud pasivně. V roce 1932 Hitlera v prezidentské volbě porazil, když ale v roce 1933 nacisté vyhráli volby do Říšského sněmu, Hindenburg se nechal zaplést do intrik, které měly vést k ovládnutí a zpacifikování Hitlera. Hitler se však nakonec ukázal jako schopnější intrikán a v politickém boji zvítězil. Hindenburg už následujícímu vývoji jen přihlížel. Když v roce 1934 zemřel na rakovinu plic, Hitler spojil funkci prezidenta a kancléře a prohlásil se vůdcem Německa.
Vzducholoď Hindenburg
LZ-129 Hindenburg byla Německá vzducholoď pojmenovaná na počest po zesnulém Paulu von Hindenburgovi. Měla kapacitu 72 pasažérů a první let absolvovala v březnu 1936.
Místo obvyklého helia vzducholoď používala vysoce hořlavý vodík. To se projevilo jako fatální, když u New Yorku za dodnes ne zcela vyjasněných okolností shořela. Jedna z prvních důkladně novinářsky sledovaných katastrof stála 36 životů a vedla ke konci vzducholodní dopravy.
