Ludvík Vaculík se narodil v roce 1926 do rodiny tesaře. Během 2. světové války pracoval u firmy Baťa ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou a současně navštěvoval obuvnickou školu a obchodní školu pro zahraniční obchod.

Po válce vstoupil do KSČ a vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Při studiu působil jako vychovatel v internátech pro učně v Benešově nad Ploučnicí a v Praze.

Po návratu z vojenské služby se stal redaktorem Rudého práva, později pracoval také v rozhlase a Lidových novinách.

Vaculík byl brzy rozčarován z toho, jak komunistický režim zneužil idealismus svých příznivců. Jeho kritický postoj vyvrcholil v roce 1967 na IV. sjezdu spisovatelů, kde pronesl kritický projev o poválečném vývoji Československa.

Mimo jiné řekl, že za dvacet let nebyla v Československu vyřešena žádná lidská otázka. Za to byl vyloučen ze strany.

V roce 1968 se Vaculík výrazně angažoval v politice. Stal se autorem prohlášení "2000 slov" a byl signatářem Charty 77. Po okupaci v srpnu 1968 a následné normalizaci měl zákaz jakékoliv publikační činnosti.

Do emigrace neodešel, založil samizdatovou edici Petlice a věnoval se vydávání zakázaných autorů.

Mezi jeho nejznámější díla patří Sekyra, Morčata, Český snář nebo Jak se dělá chlapec.

V roce 1996 získal Řád T. G. Masaryka a v roce 2008 dostal Státní cenu za literaturu.

Vaculík je otcem tří synů -  Martina, Ondřeje a Jana. Jeho dlouholetá partnerka, rovněž spisovatelka a signatářka Charty 77, Lenka Procházková mu porodila dceru a syna.