„V rozporu se zákonem sám schválil pravidla a podmínky pro prémie generálního ředitele a sám si je nechal vyplácet. O jeho odměnách měla přitom rozhodovat valná hromada, ta o nich ale nikdy nerozhodla,“ konstatoval Kurfiřt. Tuhému hrozilo až deset let vězení.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Tuhý vlastnil 54 procent akcií známé české oděvní společnosti a působil v ní jako předseda představenstva i generální ředitel. Cena jeho podílu se odhadovala na 700 miliónů korun. V uvedených letech si kromě základního platu Tuhý přiznával i roční prémie ve výši 300 procent mzdy.

„Jako předseda představenstva sám stanovil pravidla pro odměny a pak je sám sobě schvaloval a nechal vyplácet na účet, ačkoli o jeho prémiích měla rozhodovat valná hromada. Neoprávněně získané prostředky použil pro svou potřebu,“ konstatovala státní zástupkyně.

Ta také upozornila, že svědci slyšení u soudu potvrdili, že v otázkách výplaty prémií měl Tuhý vždy poslední slovo. Kromě toho žalobkyně navrhla pro Tuhého i půlmiliónový trest. S požadavkem vrácení 26 miliónů se připojila i zmocněnkyně podniku.

Po odchodu Tuhého šel podnik do konkurzu

Tuhý před soudem několikrát zopakoval, že po celou dobu působení měl na zřeteli pouze prosperitu a prospěch Oděvního podniku, a také upozornil na to, že po jeho vynuceném odchodu šla společnost rychle ke dnu.

„Po celou dobu mého působení společnost dosahovala velmi dobrých výsledků, zaměstnávala tisíce pracovníků a byla v černých číslech. Dostával jsem zaslouženou mzdu a prémie stejně vysoké jako další členové vrcholového vedení. Neměl jsem žádný důvod poškozovat společnost, která mi většinově patřila,“ konstatoval Tuhý.

„Kdyby chtěl, mohl si můj klient jako většinový akcionář vyplatit násobně větší částky z dividend. Při odměnách se jednalo o ustálenou praxi, na které se dohodli původní společníci, a odměny mého klienta nebyly odlišné od dalších vedoucích pracovníků. Když pan Tuhý musel z podniku odejít, ten za rok a půl skončil v konkurzu,“ dodal Tuhého advokát.