V čele státu Izrael už stál v letech 1996 až 1999, a to jako nejmladší premiér v historii země. V předčasných volbách, které tehdy vypsal, však jeho strana utrpěla drtivou porážku. Likud získal jen 17 procent hlasů a Netanjahu v přímé volbě premiéra prohrál s Ehudem Barakem ze Strany práce. Netanjahu poté opustil křeslo předsedy Likudu a načas odešel z politiky.

Třikrát byl ministrem financí. Na tomto postu se mu v letech 2003 až 2005 podařilo pozvednout izraelskou ekonomiku, když prosadil omezení rozpočtových výdajů o deset procent a další reformy. Post opustil na protest proti stažení Izraele z pásma Gazy. Vůči Palestincům zastával vždy tvrdý postoj, i když se lety zmírňoval.

Netanjahu nebyl ochoten akceptovat izraelsko-palestinské smlouvy a odmítal jednat s Jásirem Arafatem, kterého označoval za vůdce teroristů. V devadesátých letech vyzýval židovské osadníky, aby své osady rozšiřovali, a odmítal také vznik samostatného palestinského státu a navrhoval pro Palestince jen širokou autonomii. Zejména se stavěl proti tomu, aby Palestinci měli vlastní ozbrojené složky. I když postupně souhlasil se stažením izraelských vojsk z Hebronu a s rozšiřováním palestinské samosprávy, strana Likud v roce 2002 hlasovala proti vzniku palestinského státu.

Když se Izrael stahoval v roce 2005 z pásma Gazy, Netanjahu varoval, že to bude mít špatné dopady na bezpečnostní situaci Izraele, a varoval, že palestinské rakety mohou v budoucnu dopadat i na velká izraelská města.

Kariéra

Benjamin Netanjahu za šestidenní války sloužil v elitní armádní jednotce. V roce 1972 se účastnil úspěšné operace proti palestinským teroristům, kteří unesli letadlo společnosti Sabena. Při operaci, kdy se podařilo rukojmí zachránit, byl zraněn. Jeho nejstarší bratr Joni padl jako velitel tajné operace Entebbe, při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu společnosti Air France v Ugandě.

Po opuštění armády studoval v USA na massachusettském technologickém institutu a na Harvardské univerzitě. Od roku 1982 působil v diplomatických službách, do roku 1984 byl generálním konzulem v USA. V letech 1984 - 1988 byl velvyslancem Izraele při OSN.

Aféry

Největší Netanjahuovou aférou byla Bibi-gate v roce 1997, při níž mělo dojít k politickému obchodu, který umožnil podporu vlády ultraortodoxní stranou Šas. Policie doporučila obvinit i samotného Netanjahua. Ten uznal chyby, ale popřel , že by s dopustil trestného činu.

Po nátlaku šéfa Šasu jmenoval Arieho Deriho z této strany generálním prokurátorem, Derimu přitom hrozilo obvinění ze zpronevěry.

Neuspěla ani jím nařízená tajná operace, jejímž cílem bylo zabít hlavu hnutí Hamás v exilu Chálida Mišála v jordánském Ammánu. Agenti byli zadrženi jordánskou policií a Izrael musel propustit duchovního vůdce Hamásu Ahmada Jasína a desítky dalších teroristů. Za další velmi kontroverzní krok Netanjahuovy vlády se pokládá výstavba projektu židovského sídliště na jihu Jeruzaléma, což vyvolalo protesty mezi palestinskými Araby a odsouzení ve světě.