Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážení hosté,

úcta, služba a odpovědnost. To jsou slova, která se pojí s tímto místem a úřadem, o jehož držiteli na příštích pět let budete dnes rozhodovat. To jsou pocity, se kterými před vás též předstupuji jako kandidát na prezidenta České republiky.

V posledních měsících jsem hovořil s většinou z vás, navštívil jsem poslanecké a senátorské kluby ČSSD, KDU-ČSL, Klubu otevřené demokracie, KSČM, ODS, SNK a Strany zelených. S mnohými z vás jsem se setkal ve vašich regionech. Mluvil jsem s vámi zejména jako s těmi, kteří reprezentují občany této země.

Věřím v Českou republiku. Věřím, že český národ umí být úspěšný a věřím, že úspěšný bude i nadále. Jen věřit ale nestačí. Odpovědností veřejných činitelů je pro tento úspěch vytvářet podmínky. Stojím tu před vámi, protože chci k tomuto úspěchu s vámi přispět.

Prezident není soupeřem politických stran, parlamentu, vlády či dokonce moci soudní, ale jejich partnerem. Existují tisíce důležitých problémů, které vy, poslanci a senátoři, musíte denně řešit. Prezidentovi nepřísluší do Vaší práce zasahovat. Prezident nemá mít svůj vlastní politický program, má však mít své téma a svůj styl.

Česká republika si zvolila jako své téma v unii "Evropská unie bez bariér". Já vám nabízím jako téma svého prezidentství "Česká republika bez bariér". I my totiž máme své bariéry, které nám brání být ještě úspěšnější. Nejsou to ani zdi ani elektrické ploty. Jsou to bariéry v našich myslích, bariéry v našich způsobech chování, bariéry, které rozdělují naší společnost. Na jejich odstranění budeme potřebovat trpělivost, představivost, odvahu a sebedůvěru. Bude to dlouhá cesta a já jsem zde dnes proto, abych na ni společně s vámi mohl vykročit.

Pracujme společně na tom, aby padla bariéra nedůvěry mezi občany a politiky. Politika by měla být především službou. Mrzí mě proto, že mnozí z našich spoluobčanů si s politikou spojují spíše pojmy jako osobní prospěch a korupce. To bychom měli společně změnit.

Pracujme společně na tom, aby bariéry mezi politiky a politickými stranami byly věcné, nikoliv osobní a malicherné. Pracujme společně na tom, aby se z úspěchů naší země těšili opravdu všichni občané, včetně těch, kteří se cítí méně úspěšní. Aby i ten nejslabší věděl, že se mu dostane zastání. To je téma mého prezidentství.

Říkám, že prezident má mít svůj styl. Mým stylem je otevřenost, týmová práce, ochota naslouchat, víra v dialog a dohodu.

Dáte-li mi svou důvěru, budu prezidentem, který sjednocuje a napomáhá dialogu, který umí své ambice potlačit v zájmu celku. Budu prezidentem, který je ochoten a schopen spolupracovat s lidmi, kteří mají i jiné názory. Budu prezidentem poučeným, nikoliv poučujícím.

Budu prezidentem bez předsudků. Nejsem úzce spjat s žádnou politickou stranou a s praktickou politikou uplynulých osmnácti let. Nemám z té doby žádné nevyřízené účty. Proto je pro mě jednodušší dívat se do budoucnosti a nelpět na sporech minulosti.

Budu otevřeným a férovým partnerem ústavních institucí, politických sil a občanské společnosti. To bude můj prezidentský styl. Pokud vám předcházející slova o mém stylu zní jako obecné fráze, zamysleme se společně nad třemi konkrétními příklady.

Hospodářské a sociální reformy jsou první případ. Ty jsou pro budoucnost republiky zásadní. Je legitimní a správné, že se o ně vede politický boj. Nemůžeme si ale dovolit, aby se zásadní reformy odkládaly či měnily každé čtyři roky.

Není úkolem prezidenta prosazovat svou vizi reforem, jakkoli silný může být jeho osobní názor. Prezident není hlavní ekonom České republiky. Jako svůj úkol chápu pomoci vám v tom, aby potřebné reformy proběhly po důkladné diskusi vlády a opozice, tak, aby nebyly zpochybňovány. Záleží mi na tom, aby reformy byly efektivní a jakékoliv negativní dopady na sociálně slabší občany byly co nejmenší.

Přispěji k tomu nejen tím, že budu o těchto věcech veřejně mluvit, ale i tím, že budu vytvářet prostor pro vaši práci. Budu konzultovat všechny politické síly zastoupené v parlamentu a podporovat jejich otevřený dialog.

V tomto duchu budu používat právo prezidenta vracet zákony Poslanecké sněmovně. Chci vás zde ujistit, že budu vracet pouze dva druhy zákonů. Za prvé ty, které budu pokládat za protiústavní. Za druhé ty zákony, které se budou týkat zásadních a dlouhodobých témat, například důchodové reformy, pokud při jejich projednávání vláda bude zcela ignorovat opozici a bude tudíž hrozit jejich zrušení v dalším volebním období. K takovým zákonům počítám i ty, které představují základní zásah do morálních norem a zvyklostí společnosti. A tak se budu chovat, ať je ve vládě či v opozici kdokoliv.

Druhým případem, na kterém bych chtěl ilustrovat svůj styl, je naše předsednictví Evropské unie. Bude to období, kdy se ocitneme v centru pozornosti celé Evropy. Náš přístup na dlouhou dobu ovlivní naše postavení v unii a bude mít přímý vliv na naši schopnost prosazovat naše zájmy. Prosazování našich národních zájmů a proevropský postoj nejenže nestojí proti sobě, jdou spolu ruku v ruce.

Povedu všestranné konzultace ohledně českých priorit pro naše předsednictví. V koordinaci s vládou navštívím klíčové země unie s cílem připravit půdu pro prosazení našich priorit. V jejich rámci bychom měli například přispět k tomu, aby Evropská unie věnovala pozornost začlenění západního Balkánu a spolupráci s oblastmi dále na Východ.

Třetím případem jsou výzvy globalizace. Světová konkurence se rychle zostřuje. Za pět let prezidentského mandátu se může mnohé změnit. Čím dál tím více budeme čelit konkurenci Číny, Indie, Brazílie a jiných zemí. Ekologické výzvy jsou stále naléhavější. Globalizaci a její průvodní jevy můžeme popírat, ignorovat, bát se jí...

Já nabízím jiný přístup: přijmout globalizaci jako příležitost. Budu tím, kdo bude otevírat témata související s globalizací, kdo bude upozorňovat na celosvětové souvislosti. Věřím, že můj tak trochu světoběžnický životopis mi k tomu dodal zkušenosti, které mohu nyní své zemi nabídnout.

Tyto příklady ilustrují můj otevřený přístup. Abychom si rozuměli: nemohu vám slíbit, že spolu budeme ve všem souhlasit. Ale slibuji, že vás vždy vyslechnu a o vašich slovech budu přemýšlet, než se jakkoli rozhodnu.

Nemohu vám slíbit, že se vždy rozhodnu ke spokojenosti vás všech. Ale slibuji vám, že vás svým jednáním nezaskočím, budu jednat transparentně a budu držet své slovo.

Prezidentská funkce má v očích občanů nesmírnou prestiž a láká k budování osobní popularity. Chtěl bych proto jasně prohlásit, že to nebude můj cíl. Je-li důvěra v politiku jako celek slabá, je to odpovědnost celé politické reprezentace včetně prezidenta.

Chápu, že Poslanecká sněmovna, kde se střetává vláda s opozicí, bývá místem ostrých sporů. Ujišťuji vás, že do nich nebudu vstupovat. Budu je komentovat vždy s velkou zdrženlivostí.

Uvědomuji si význam Senátu pro fungování demokracie a právního státu a chtěl bych jeho členy ujistit, že mohou počítat s mou podporou v jejich úsilí zvyšovat prestiž této instituce. Budu-li zvolen, svou úctu k Senátu prokážu například svým otevřeným přístupem při jmenování soudců Ústavního soudu.

Vládě budu užitečným a spolehlivým partnerem. Zejména v zahraniční politice vládu ujišťuji, že svůj úkol zastupovat stát navenek chápu jako povinnost tlumočit a obhajovat její postoje k zahraničně politickým otázkám. Republika může mít jen jednu zahraniční politiku: tu, o které rozhodne vláda s podporou Poslanecké sněmovny.

Nepovažuji za správné, aby prezident zpochybňoval práci ústavních institucí. To platí zejména o moci soudní, jejíž nezávislost a respekt v očích občanů musí prezident naopak posilovat. Politickým stranám budu férovým partnerem. Zejména ve jmenování vlády budu čitelný a předvídatelný, a budu striktně ctít ústavu.

Za zvlášť důležité považuji vést dialog s občanskou společností. Nemyslím si ovšem, že občanská společnost může nahradit roli politických stran. Stejně tak si však nemyslím, že je nepřítelem svobody. Mohu slíbit, že také budu věnovat pozornost těm méně mocným, méně organizovaným, méně bohatým, jejichž hlas je méně slyšet.

Je 8. února 2008. Díval jsem se, jaké jiné události se staly v tento den. Nejprve jsem se malinko vyděsil, protože 8. února 1750 bylo v Londýně zemětřesení. Ale uklidnilo mě, že bylo jen malé. Někdo tvrdí, že dostanu-li dnes vaši důvěru, vyvolá to velké politické zemětřesení. Nevidím k tomu žádné racionální důvody. Naopak věřím, že mohu přispět k dlouhodobé stabilitě. Ale malé zemětřesení bych rád vyvolal: takové, které naruší bariéry, o kterých jsem dříve mluvil.

V uplynulých měsících jsem též kritizoval černobílé vidění světa. Shodou okolností přesně před 80 lety, 8. února 1928, byla poprvé předvedena barevná televize. Já bych vám dnes, 8. února 2008 rád nabídl barevnější perspektivu pro budoucnost. Rád bych dal svou energii, své znalosti, své zkušenosti do služeb České republiky.

Vážené dámy, vážení pánové, nabízím vám společný projekt: Vrátit politice úctu v očích občanů. Vrátit lidem víru v politiku a její smysl. Dokažme lidem, že politika je tu pro ně a že může měnit věci k lepšímu.

Vy, představitelé politických stran, do tohoto společného projektu vnášíte soutěž myšlenek o konkrétní řešení. To je nezastupitelný základ demokracie. Jako nadstranický prezident bych do něho vnesl vůli k dohodě, starost o dlouhodobá témata a o zájem státu, který není ani pravý, ani levý - ale náš společný. Společně se pak pokusme našemu projektu přispět důrazem na slušnost, toleranci a vzájemný respekt.

Česká republika si zaslouží úspěch. Pojďme ho společně spojenými silami zajistit. Proto vás dnes prosím o váš hlas a o vaši podporu. Děkuji vám za pozornost.