My, kteří jsme proces bedlivě a kriticky sledovali, jsme přivítali tento spravedlivý výrok pražského Městského soudu, i když přichází s nepřípustným zpožděním. Celá kauza byla bezesporu způsobena neschopností či nevůlí Obvodního soudu pro Prahu 4 rozpoznat skutečné příčiny zatčení a obvinění dr. Uzunoglua, které tkvěly v ekonomicko-policejním komplotu starých komunistických struktur, jehož záměrnou obětí se dr. Uzunoglu stal.

Skončilo mnohaleté policejní a soudní martyrium tohoto člověka, Kurda s německým občanstvím, lékaře, podnikatele, publicisty a humanisty, jež by mělo být do budoucna pro naše státní orgány velikým varováním.

Domníváme se, že dr. Uzunogluovi kromě osvobozujícího rozsudku náleží též omluva státu, jehož orgány to vše způsobily a jsou tedy za všechna ta příkoří nejen morálně, ale i politicky a ekonomicky odpovědné.

Začátkem srpna t.r. jsme oslovili v této věci prezidenta ČR, pana Václava Klause, se žádostí, aby se mu omluvil jako představitel státu. Před 100 lety se tak omluvil francouzský prezident Armand Fallires Alfredu Dreyfusovi a zcela nedávno se v televizi omluvil předseda kanadské vlády Stephen Harper kanadskému občanovi syrského původu Maharu Ararovi za příkoří, které mu kanadské úřady způsobily (Kanada mu navíc vyplatila kompenzaci 10,5 milionu kan.$ za utrpení, jež bylo nesrovnatelně kratší než bylo v Česku policejně-soudní martyrium dr. Uzunoglua).

Domníváme se totiž, že zásadní chyby českého policejního aparátu a soudního systému poznamenaly život dr. Uzunoglua tak vážným způsobem, že je takové omluvy zapotřebí. Žel, pan prezident takovou omluvu ve svém dopise s podrobným vysvětlením odmítl, mimo jiné s odůvodněním, že by se musel omlouvat více lidem podobně nařčeným a postiženým.

Jako veřejně angažovaní občané, kteří se v průběhu dlouhého pronásledování v případě Y.Uzunoglua angažovali, proto považujeme za nutné ujmout se této role místo pana prezidenta.

Vážený pane MUDr. E.Y. Uzunoglu, odpusťte nám, že jsme dovolovali, aby o našem a Vašem osudu rozhodovali špatní lidé, kteří Vám způsobili takové strádání, ztráty a hanobení. Odpusťte, že jsme proti jejich konání neprotestovali rozhodněji. A děkujeme Vám za to, že jste svůj boj s českou "spravedlností" nevzdal. Pomohl jste tím i nám všem.

V Praze dne 22.září 2007

Podepsáni: František Janouch a Libuše Šilhánová Tento dopis podepsali (abecedně): Pavol Balgavý, Libuše Bělohlávková, Karel Boček, Arnošt Burget, Jan Čermák, Milena Černá, Martin Černohorský, Jana Červenková, Václav Daněk, Jan Zeno Dus, Táňa Fischerová, Marie Fojtíková, Fedor Gál, Pavla Hájková, Václav Havel, Vlasta Chramostová, Daniela Jarušková, Květa Jechová, Kateřina Jechová, Karel Jech starší, Karel Jech mladší, Petr Jirounek, Ivan Martin Jirous, Milan Jungmann, Tomáš Jurčík, Svatopluk Karásek, Anna Kareninová, Jaroslav Kos, Mojmír Kovář, Egon T. Lánský, Václav Mandák, Pavel Martásek, Stanislav Milota, Josef Pepa Nos, Markus Pape, Iveta Pape, Lea Pape, Jan Payne, Karel Pětioký, František Pinc, Zdeněk Pinc, Miloš Rejchrt, Jan Rejžek, Renata Roedlová, Hana Růžičková, Dana Seidlová, Jan Sokol, Jarmila Stibicová, Jana Šilhanová, Věněk Šilhán, Jitka Šilhánová, Jiřina Šiklová, Pavel Štěpánek, Jaromír Štětina, Věra Tydlitátová, Martin Vadas, Eva Vavroušková, Otakar Vojtěch, Jiří Voves, Sáša Vovsová, Jiří Zlatuška, Monika Žárská, Viktor Žárský (celkem 65 podpisů) +