Článek
Šest let jste hrál šéfa dopravy v seriálu Star Trek. Nebyla tohle hrozná nuda? Jak se žije tak dlouho s jednou postavou?
Šlo to, měli jsme dobré herecké obsazení a dobře jsme spolu vycházeli. A hlavně jsem měl velmi dobré vztahy s producenty, kteří mi hned na začátku slíbili, že když si budu chtít udělat film, poskytnou mi prostor. Já jsem jim moc nevěřil, ale skutečně mě vždycky na dva, tři díly vynechali, takže jsem za těch šest let skoro každý rok natočil dva až tři filmy.
Hrajete jak ve velkých hollywoodských projektech, tak v nízkorozpočtových filmech intimnějšího charakteru. V čem je mezi nimi pro herce - kromě honoráře - největší rozdíl?
V tom, kolik máte času. Čas jsou peníze, u velkých filmů se kolikrát za den natočí jen půl stránky. U těch malých sedm, osm. Já osobně mám radši rychlejší práci, protože se uchovává dynamika, soustředění.
Mají nezávislé filmy na trhu do budoucna vedle těch velkých šanci?
Myslím, že nejhůř jsou na tom střední filmy s rozpočtem od 5 do 10 milionů dolarů. Dnes je jednoduché uvést ty s rozpočtem nad 50 milionů dolarů a pak si všichni myslí, že se objeví nějaký zázračný talent, který natočí úžasný film za půl milionu. Tedy hlavně si to myslí filmová komise v Irsku a možná podobné instituce v jiných zemích. Podle mě to není možné, je to jako výhra v loterii - to se podaří jednou, dvakrát. Dobrý scénář potřebuje víc, aby bylo možné ho rozvinout.
Chodí Irové na malé irské filmy?
Ano, je tam dost lidí, kteří je mají rádi. Loni jsem hrál v irském filmu Intermission, a ten hned po premiéře zlomil všechny rekordy. Je to dobré.
Ve filmu Muzikanti z Clare hraje jednu z hlavních rolí irská venkovská hudba. Jaký k ní máte vztah, je vám blízká?
Jsem sice Ir, ale přiznám se, že jsem tenhle druh venkovské hudby v mládí neposlouchal. Poznali jsme ji ovšem důkladně během natáčení, kterému dodala ohromně příjemnou atmosféru, zažili jsme spoustu legrace.
Jakou hudbu jste tedy poslouchal? Vaše postava ve filmu svým synům vyčítá, že jsou samý jazz...
On je tradicionalista, o ostatní hudbě nic neví. Říká jim: jestli chcete poslouchat jazz, tak si pusťte Beatles - z toho je jasné, že o tom nemá ponětí. Já jsem vstřícnější, mým největším idolem byl Bob Dylan, ale poslouchám rockové kapely jako U2, R.E.M. - a taky jazz.
Je pro vás důležité, v jakém druhu filmu hrajete nebo je to práce jako práce?
Beru to jako práci, ale rád zkouším nové věci. Velké filmy mohou být někdy dost nuda.
Jaké máte vy sám rád filmy, jaký jste divák?
Mám hrozně rád klasické komedie, o Peteru Sellersovi si myslím, že byl génius, ale také mě zajímá politický a sociální rozměr filmu.
Vydal jste se - tak jako mnozí Irové - brzy do světa, do Ameriky. Myslíte, že návraty domů, ke kořenům jsou důležité?
Nemyslím, že cesta domů musí být nutně návratem ke kořenům, ty si člověk vozí v sobě. Žil jsem ve Spojených státech déle než dvacet let a necítím se proto být míň Irem, i když mě to samozřejmě hodně ovlivnilo. Naše situace je ostatně jiná než situace přistěhovalců do Ameriky před padesáti lety. Oni se vraceli domů jednou za dvacet let, kdežto já se vracím do Irska dvakrát, třikrát ročně, udržuji neustálý kontakt.
Jak si vybíráte filmy, v nichž hrajete?
Čtu scénáře a musím říci, že v posledních pěti šesti letech jsou z pohledu herce nejzajímavější scénáře, které mi nabízejí v Evropě. I z toho důvodu chci v Evropě trávit stále více času.
Americké filmy jsou ale úspěšnější.
Pokud z těch evropských vyžiju, tak je to v pohodě.
Jaký je pro vás rozdíl hrát v komediích a v akčních filmech?
Akční filmy mají nákladnou produkci. Hlavní rozdíl při natáčení těchto filmů a nezávislých snímků je v délce natáčení. Ve velkých produkcích máte hodně času, až moc času. Třeba natáčení Con Air mi zabralo čtyři měsíce. Často jsem přitom jen seděl a čekal, což vás snadno připravuje o energii. Chápu, že některé filmy potřebují více času, ale já raději pracuji rychle.
A liší se nějak způsob ke ztvárnění postav v tak odlišných snímcích?
Nedomnívám se, vždycky jde o vystižení postavy. Podle toho jaké je, se liší, kolik času vám zabere příprava, závisí to na tom, co dělá, z jakého pochází prostředí. Ale proces je stejný, i když akční filmy jsou schematičtější. Neuplatňuji odlišný způsob hraní v různých druzích filmů. I komedie vychází z toho, jak je postava napsaná. Když dobře a vy ji dokážete uchopit, tak se lidé smějí. Stejně jako v dramatu i v komedii jde o to, abyste byl uvěřitelný vzhledem k situaci. Není to o vyprávění žertů.
Věnujete se také divadlu?
Já jsem se naučil řemeslu v irském národním divadle, kde jsem hrál deset let. Až v Americe jsem se začal věnovat filmu a televizi. A v roce 1999 jsem na rok vysadil a hrál v divadlech v New Yorku a v Londýně. To bylo pro mě velmi důležité.