Článek
Předsedající Rakousko předložilo během dne postupně tři upravené kompromisní návrhy; s posledním z nich nakonec ministři souhlasili, ačkoli mnozí se skřípěním zubů. Převládlo vědomí, že tato remíza je zřejmě nejlepší možná a že nic výhodnějšího nemůže už ani jedna strana rozumně očekávat.
Podle Evropské komise tvoří služby asi 70 procent bohatství zemí EU, na přeshraničním obchodu se však podílejí jen 20 procenty. Je zde tedy značný potenciál, jehož uvolnění může výrazně podnítit hospodářský růst a vytvořit pracovní místa. Nové členské země liberalizaci rozhodně podporují, řada starých se jí však brání s obavě, že přivede laciné poskytovatele služeb z východu.
Tento rozpor se táhl jako červená nit dějinami směrnice, kterou přitom EK navrhla v roce 2004 jednomyslně. Evropský parlament z ní vyškrtl zásadu země původu, která znamenala, že by se poskytování služby řídilo právem země, kde má poskytovatel sídlo. Nové členské země, podporované Nizozemskem, Lucemburskem, Británií a Irskem prosazovaly proto jako kompenzaci režim, který bude přesto pro výkon služeb přes hranice co nejpříznivější.
Pondělní debata se nakonec soustředila jen na pár paragrafů, z nichž nejdůležitějším se stala povinnost států hlásit Evropské komisi, kterými jejich vnitřními předpisy lze poskytování služeb omezovat, a umožnit jí tuto legislativu vyhodnocovat z hlediska pravidel vnitřního trhu.
Nyní musí směrnici schválit ještě ve druhém čtení Evropský parlament. V platnost vstoupí zřejmě od příštího roku. Součástí kompromisu je, že vlády budou mít tři roky na její převedení do národního práva.