Těšila jste se do České republiky?

Vždycky jsem chtěla navštívit Prahu, protože jsem znala Ivana Passera, s nímž jsem natočila dva filmy - Bankéře s Michaelem Cainem a ještě jeden televizní film. Znala jsem se i s Milošem Formanem, takže jsem věděla, že Češi jsou filmoví nadšenci. Bylo vzrušující uvést Poslední filmové představení a po šestatřiceti letech ho znovu vidět na velkém plátně.

Když byl tento film poprvé uveden, šokoval sexuální otevřeností a nahotou. Když jsem ho viděla tady na festivalu na plátně, připadal mi skoro nevinný. Myslíte, že dnešní publikum je otrlejší?

Těší mě, že se vám zdá "nevinný". Líbí se mi, že sexuálně exponované scény nejsou použity samoúčelně - mají vždycky příchuť smutku nebo veselí a vždycky zapadají do celku. Mojí matku tehdy ty scény šokovaly, ale teď už je stará a asi by si ani nevzpomněla, že tam nějaká nahota byla. To mi připomnělo Hedy Lamarrovou - ta přece už dávno hrála v české Extasi a jako první žena v historii kinematografie byla před kamerou úplně nahá. Na Hedy si dnes ale moc lidí nevzpomene.

Během panelu k sekci Nový Hollywood jste prohlásila, že Peter Bogdanovich byl váš rádce a guru. Stala byste se herečkou, i kdybyste ho nepoznala?

Nakonec bych se ke hraní asi stejně dostala. Než jsem přijala Poslední filmové představení, odmítla jsem osm nebo devět jiných scénářů - nebyly dobré. Bogdanovich pracoval pro stejnou společnost, co vyrobila Bezstarostnou jízdu. Bylo to nové a nezávislé studio a já věřila, že budou dělat dobré věci. A není nic lepšího, než když vás ve filmovém debutu vede Peter. Novináři vymysleli, že mě prý stvořil jako Pygmalion. Dělali jsme si z toho legraci. Když pro mě něco podepisoval,  podepsal se "Pyg" jako Pygmalion. Ve skutečnosti mě považoval za sobě rovnou po umělecké i intelektuální stránce. Hodně mě naučil a díky němu jsem se seznámila i s úžasnými lidmi, jako jsou John Ford, Howard Hawks, François Truffaut nebo Jean-Paul Belmondo. Znala jsem se s elitou světového filmu.

Natáčela jste také s Woodym Allenem. Jak na to vzpomínáte?

Je to strašně slušný člověk - skoro nemluvný. On vůbec nerežíruje. Kdysi jsem s Martinem Landauem, kterého za roli ve Zločinech a přestupcích nominovali na Oscara, mluvila o tom, jak se připravuju na práci s Allenem, a ptala jsem se, jaký je. A on na to: "Vůbec nemluví. Přijdeš, dostaneš scénář, odvedeš svou práci a on říká leda: Střih! nebo Díky!, v nejlepším případě Ještě jednou, prosím!"

Málokdo v Evropě ví, že jste také uznávaná zpěvačka. Vystupujete také naživo?

Ano, zvlášť v Londýně mám hodně fanoušků. Teď si dávám pauzu, protože připravuju představení na Broadwayi. Je to one woman show, kterou napsal dramatik Bobby Goldman. Jmenuje se Curvy Widow a vypráví o ženě, které po šestadvaceti letech manželství znenadání zemře manžel. Je to nejkrásnější den jejího života.

České publikum si vás pamatuje především ze seriálu Měsíční svit, kde jste si skvěle padla do noty s Brucem Willisem. Myslíte, že si s ním ještě zahrajete?

Ráda bych. Je to skvělý herec a vypadá líp než kdy jindy. A taky mě těší, že má svou sérii Smrtonosná past. Taky bych v ní ráda hrála, protože bych vydělala spoustu peněz a to by bylo fajn. Nebo ne?

Co vám Miloš Forman a Ivan Passer vyprávěli o Československu?

Ivana Passera jsem si opravdu zamilovala, zbožňuju jeho Intimní osvětlení. Povídali mi o tom, jak po vpádu sovětských tanků v roce 1968 opustili zemi. Ivan přišel za Milošem a řekl mu: "Musíme hned odjet." Nastoupili do auta a jeli na hranici. Museli předložit pasy ke kontrole. Když viděl pohraničník Milošův pas, řekl: "Jé, tak vy jste Miloš Forman. Vaše filmy mám rád. Můžete jet." Když mi to tehdy Ivan vyprávěl, dodal: "Musíš dělat všechno pro to, aby tvoje filmy byly dobré. Nikdy nevíš, kdy ti to zachrání život."