Článek
Jistě, každý si nemůže dovolit sbalit si tři trička, dvoje kraťasy, plavky, baterku, zubní kartáček, pár knih a vyrazit na pustý ostrov. Přesně to ale udělal v roce 1997 David Glasheen a od té doby žije na ostrově Restoration Island nedaleko Austrálie. Jeho část má pronajatou od australské vlády na 43 let za roční poplatek ve výši asi 400 tisíc korun.
„Přál jsem si uniknout z toho stylu života, vyhnout se Velkému bratrovi a vyrazit do života v izolaci,” říká poustevník, který však bez několika moderních vymožeností přece jenom nezůstal.
Resto. Tak ostrovu poustevník přezdívá.
„Mám tady připojení k internetu, elektřinu vyrábím solárními panely, neobejdu se bez knihovny a svých dvou manekýn, které mi dělají společnost,” vyjmenovává Glasheen, který na ostrov původně zavítal společně s tehdejší partnerkou, s níž má dítě. Právě kvůli jeho bezpečí se však žena z ostrova Resto, jak Glasheen místo přezdívá, odstěhovala i s ním.
Společnost mu dělají pes a manekýny.
V roce 2008 se pokusil online najít ženu, která by se za ním na ostrov odstěhovala, za 12 let se mu to však nepodařilo. Zůstává tak obklopen věrným psem, dvěma manekýnami a nekonečnou svobodou.
Do ostrova se Glasheen zamiloval na první pohled.
Jako každý člověk však Glasheen potřebuje jíst a pít. „S jídlem není problém, oceán poskytuje nekonečné množství potravy. Mám rybářskou síť, prut, oheň. Je to jako v Jurském parku,” spokojeně říká Australan, jenž o svém stylu života napsal knihu.
O ponorkové nemoci ví svoje. Teď radí, jak zvládnout karanténu
K pití sbírá Glasheen dešťovou vodu, využít může také vodu z povodí v kopcovité části ostrova. Na ostrově nechybějí ani kokosové ořechy, kapary či divoké třešně. Ostatní nezbytné potraviny, zejména trvanlivé a sušené, obstará jednou ročně při cestě do civilizace, k čemuž slouží malá loďka.
Pivo si Australan vaří sám.
„Kromě trvanlivých potravin je to taky nezbytné hygienické zboží,” říká Glasheen, který si rád dopřeje i pivo. To si vyrábí sám na malém domácím pivovaru. Pokud přijede návštěva, má připraven v zásobě přípitek v podobě tvrdého alkoholu či vína.
Žádný luxus, ale maximální svoboda.
Jak sám ale přiznává, v současné době na ostrově v podstatě „squatuje”. Při podepisování smlouvy o pronájmu se s tehdejším obchodním partnerem zavázali, že na ostrově vybudují ubytování pro turisty a rybáře, což nakonec nesplnili. Přesto na ostrově Glasheen dál zůstává.
Takhle přežívají karanténu boháči
Ani samotářského poustevníka neminula zpráva o tom, co se v současné době děje ve světě. „Je to smutná zkouška pro všechny představitele států a ukáže se, jak efektivní jsou. V Austrálii jsme zvyklí spíš na přírodní katastrofy jako požáry a sucha,” přemýšlí Glasheen, jenž doufá, že Resto se v budoucnu stane inspirativním, léčivým místem a neziskovým útočištěm.