Hlavní obsah
Lanýže jdou v Kuvajtu na odbyt. Foto: Profimedia.cz

Kuvajťané šílí po bílých lanýžích, které rostou v poušti

V Kuvajtu se lanýže těší mimořádné oblibě. Nejsou to však ty černé, známé z Evropy, ale bílé, které rostou v poušti. Prodejců lanýžů je v hlavním městě dokonce tolik, že se o prodejní místa na trhu musí losovat. Štěstí se přitom každoročně usměje jen na čtvrtinu z nich, informuje agentura AFP.

Lanýže jdou v Kuvajtu na odbyt. Foto: Profimedia.cz
Kuvajťané šílí po bílých lanýžích, které rostou v poušti

Tržiště Ar-Raj je v průmyslové zóně na severozápadním okraji města Kuvajt. Početní zákazníci procházejí mezi stánky, vyhlížejí si nejlepší kousky, poměřují je a čichají k nim. Vůně se cení, stejně jako barva a hmotnost. Někteří vědí velmi přesně, co hledají, a míří rovnou k určitému stánku.

Pověst bílých lanýžů nedosahuje věhlasu jejich černých bratranců. Jsou i levnější, nerostou pod duby, nýbrž v poušti, když zaprší. Beduíni o nich dobře vědí a včlenili je do svých tradičních pokrmů. Přidávají je k masu a rýži nebo z nich dělají omáčku, v níž se lanýže vaří spolu s cibulí.

Júsuf Muhammad Chálid agentuře AFP prozradil, že dává přednost lanýžům Zabidí. Nejoblíbenější příprava prý spočívá v tom, že se na talíř rozloží maso s omáčkou, na ně se dá vařený lanýž, a to vše se překryje napolo uvařenou rýží, která pak do sebe vstřebá vůni lanýžů a omáčky.

Tržiště dalo prodeji řád

„Kuvajťané lanýže milují, protože jsou vzácné a mají tak zvláštní chuť,“ říká Chálid, který si lanýže dopřává dvakrát týdně. Nejčastěji ve čtvrtek, kdy se k jídlu schází široké příbuzenstvo.

Viceguvernér města Kuvajt Fajsal Džumaa řekl, že vzhledem k zájmu město muselo jednat a vyčlenilo prodejní místo. „Toto tržiště jsme se rozhodli zřídit v roce 2006, abychom dali prodeji nějaký rámec. Lanýže se do té doby prodávaly všude možně,“ řekl.

Letos si chtělo stánek o ploše devíti metrů čtverečních otevřít 500 obchodníků, vylosováno jich bylo 123.

Foto: Profimedia.cz

Smyslem je mít kontrolu nad kvalitou zboží a nad dohledáním jeho původu. Stánkaři podléhají kontrole hygieny. Lanýže prodávané na tržišti Ar-Raj pocházejí většinou ze severní Afriky. Kuvajt přestal lanýže produkovat po irácké invazi v roce 1990.

Letos projevilo zájem otevřít si stánek o ploše devíti metrů čtverečních 500 obchodníků, vylosováno jich bylo 123. Tržiště je sezónní záležitost, neboť bílý lanýž roste od listopadu do dubna. O jeho kvalitě rozhoduje množství srážek a další meteorologické okolnosti.

V Kuvajtu lanýže nehledají kvůli strachu z min

„Letos je trh zaplaven lanýži z Libye. Je to cyklická záležitost, stává se to vždy po šesti letech. Mnoho lanýžů je i z Tuniska,“ říká kuvajtský obchodník Muhammad Šimmarí. „Denně se dováží tři čtyři tuny lanýžů a prodají se, dokud jsou čerstvé,“ říká Šimmarí. Mohou se sice prodávat i suché, ale to už je jejich kvalita horší.

„Máme zboží z Maroka, Alžírska, Tuniska a Libye,“ tvrdí Íránec Abdel Alí Saíd, který se věnuje prodeji lanýžů od 60. let.

O cenách na trhu Ar-Raj rozhoduje kvalita, pohybují se od sedmi do dvaceti dinárů (460-1350 Kč) za kilogram. Najdou se tam i lanýže dovezené z Íránu nebo Saúdské Arábie.

Kuvajťané na svém území lanýže přestali hledat po roce 1990 ze strachu z min, které po sobě nechali iráčtí vojáci. Džumaa řekl, že dalším důvodem, proč se lanýžům v Kuvajtu nedaří, jsou nepravidelné srážky, rychlý rozvoj měst a ústup pouště.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků