Sám o sobě rád často říkáváte, že děláte práci svých snů. V čem vlastně spočívá?

V dnešní době, která je stále více a více závislá na sociálních médiích, vidím jako základ najít autentický příběh. A to se týká všeho, třeba i jídla, u kterého se stále více a více klade důraz na kvalitní ingredience a původní recepty. A u rumu je to stejně. Musíte mít příběh. Další součástí, výrazně jednodušší, je zodpovědět si sám sobě otázku - máte daný produkt rádi? Chutná vám? A pro nás na Barbadosu, kde jsem vyrostl, je rum součástí života, která nás provází od narození až do smrti. A já pomáhám zvyšovat povědomí o něčem, co u nás všichni zbožňují a co je jakýmsi lepidlem naší společnosti. Sám musíte uznat, že to je tak trochu vysněná práce.

Zní to opravdu dobře. Přesuňme se tedy na Barbados, jsou nějaká specifika, která odlišují barbadoský rum od těch dalších v oblasti?

Za prvé jde o styly našeho rumu. Ty jsou trochu odlišné. Říká se o nich, že jsou chuťově přístupné. Nerad bych řekl, že jsou lehce pitelné, protože to až moc zjednodušuje jejich komplexnost, ale asi mě chápete. Chuť je vždy subjektivní, ale tak nějak pro sebe si rád myslívám, že způsob, jak pijeme na Barbadosu rum my, je ten originální. Myslím tím zaměření na autentické a nestařené rumy. Žádný cukr, žádná aditiva a hlavně pocit pospolitosti.

Rum v Karibiku není něčím, co byste pili o samotě. Je to sociální záležitost podobná tomu, jak třeba Francouzi vnímají víno. A to není jen záležitost Barbadosu, ale i našich sousedů. Určitě byste tam našli mnoho podobností. Gastronomie u nás a na Jamajce je ale třeba zcela odlišná. A to se týká i rumů.

Jak se nejčastěji rum na Barbadosu pije?

To je generační záležitost. Mladí lidé preferují jednoduché servírování a koktejly. Ti starší se pak postupně propracovávají k těm složitějším a komplexnějším rumům. Tedy starší - na ostrově už mají třicátníci až čtyřicátníci obvykle značné zkušenosti a právě v tomto věku obvykle započíná jakýsi přerod. Na ostrově máme celkem čtyři destilérky a lidé jsou jim obvykle věrní. Jakmile jeden začnou pít, drží se ho a jen postupují škálou typů. Pokud se ale ptáte na nejpopulárnější koktejl, tak tím je na Barbadosu zázvorová limonáda s rumem.

Co odlišuje vaši destilérku od těch tří zbylých na ostrově?

Tak my jsme především razili jako první destilérka rumu cestu a určovali jsme směřování. Jsme nejstarší destilérka rumu a vůbec nejdéle vyráběný destilát, jehož produkce nebyla nikdy přerušena a přesunuta. Celých 315 let jsme na jednom místě a vyrábíme rum. Důležité ale je, že stále používáme skoro stejné metody, jako tehdy. Můžete tedy najít značky, které mají na lahvích starší letopočet, než je ten náš, ale v 99 procentech někdy během historie přerušily produkci, anebo mají dnes už více destilérek. A jakmile destilát pochází z více míst, nikdy nemůže být zcela totožný.

Barbadoská destilérka rumu Mount Gay

Barbadoská destilérka rumu Mount Gay

Pojďme se ale bavit o chuti, a ne o původu. Jak poznám, že piju váš rum, a nikoliv rum z nějaké jiné ostrovní palírny?

Náš rum má čtyři chuťové pilíře. Pokud v barbadoském rumu dokážete identifikovat aroma zralých banánů, mandle, vanilku a kávovo-čokoládové mléko, tak pijete náš rum.

Jak je to s vodou, ze které se rum vyrábí? Třeba u takové whisky je podle odborníků velmi důležitá. Jak je to u rumu?

Je ohromně důležitá. Tohle nazývám takovým slonem v místnosti, o kterém lidé neradi mluví. Naše rumy mají 43 procent alkoholu, což znamená, že zbylých 57 procent je voda. To je přece obrovský podíl, a tak musí být velmi důležitá. Barbadoská voda je velice specifická. Náš ostrov je jediným v Karibiku, který má vápencový podklad. Proto nemáme žádné řeky a jezera, veškerá voda je v podzemí. Když ji dostáváme na povrch, tak ji samozřejmě filtrujeme, ale stejně tak obsahuje unikátní minerály z daného místa. A to je to, co dává našemu rumu unikátní dochuť. Voda je za mě stejně důležitá, jako technika destilování.

Kdy si lidé na Barbadosu dopřávají během dne první drink?

Nebavíme se o pracovním dnu, že? Taktně se budu bavit o sobotě či neděli, a tam bych to viděl přibližně na čas oběda. Na Barbadosu je velmi konzervativní společnost, velmi nábožensky založená, a tak je pití dopoledne velmi výjimečné.

Co třeba na oslavách? Vévodí jim také rum?

Jak jsem řekl, rum je takové lepidlo naší společnosti. Zapíjí se oznámení těhotenství, svatby, ale třeba i úmrtí. Nerad bych mluvil nějak temně, ale pohřeb je u nás velká věc. Netruchlíme ale nad zemřelým, ale oslavujeme jeho uplynulý život. Pohřeb ale není na Barbadosu nutně smutná událost. Jistě, jsou tam smuteční prvky, ale pokud jste byl dobrý člověk, tak lidé doopravdy slaví a otevírají ty nejlepší lahve rumu, které doma mají, aby si s přáteli připili na to, jak skvělý člověk ten dotyčný byl.

To je působivé. A když se budeme bavit třeba o běžných oslavách - grilovačkách s přáteli?

Grilovačky jsou vždy o správném načasování. Když si pozvete známé, tak nechcete celý den jen stát u grilu. A když už zrovna nestojíte u grilu, tak připravujete drinky pro všechny hosty. To je přece to nejhorší, co se vám může stát. Nejlepší je připravit si rumový punč den dopředu. A je to jednoduché. Poměr je následující - jeden díl kyselého, dva sladkého, tři silného a čtyři slabého. Slabou chutí je míněna voda, silnou rum, sladkou cukr a kyselou limetová šťáva. Trošička angostury, muškátový oříšek, dáte do lednice a poté dáte před hosty na stůl a ti si nalévají dle libosti. A vy se už můžete věnovat konečně jen masu na grilu.

Jak jste se dostal ke značce Mount Gay?

Tak to je dobrá otázka, ale vlastně na ni vůbec neznám odpověď.

Jak je to možné?

Já to opravdu nevím. Nejspíš to bude tak, že mě někdo v destilérce doporučil, když se poohlíželi po člověku na mou pozici. V té době, a bavíme se zhruba o roce 2006, jsem byl manažerem jednoho úspěšného baru v Londýně. Servírovali jsme naše drinky na tu dobu, myslím, docela výjimečně, a já jsem navíc pořádal speciální rumové degustační lekce. Takže si myslím, že se k nim dostala informace, že v Londýně působí nějaký člověk z Barbadosu, který lidem „vykecá díru do hlavy” všemožnými informacemi o rumu, pokud mu k tomu dají příležitost.

Pohled z brány nejstarší destilérky rumu na světě.

Pohled z brány nejstarší destilérky rumu na světě.

Takže se vám ozvali sami?

Ano ano. Jednoho dne jsem měl telefonát, ve kterém mi řekli, že o mně hodně slyšeli a že by mi chtěli nabídnout pozici, která zatím ještě neexistuje, ale že mají za to, že bych pro ni byl ideální. Moc rád bych tomu někomu od srdce poděkoval za doporučení, ale až do dneška vůbec netuším, komu za to vděčím. Někdy prostě asi stačí, když za vás někdo ve správnou chvíli ztratí slovo před důležitým člověkem.

Bylo pro vás těžké opustit Londýn, nebo jste stejně plánoval návrat do své vlasti?

Opustil jsem Barbados, když mi bylo 30, takže už jsem měl docela ucelenou představu o tom, kdo jsem jako člověk a co bych chtěl. Snad to nebude znít nějak sentimentálně, ale i když jsem žil v Londýně, tak jsem si vzal kus Barbadosu s sebou. Ač jsem žil v britské metropoli, tak jsem kolem sebe stále šířil stejnou auru, jako kdybych žil dále na ostrově. Stále mám svůj přízvuk.

Takže to pro vás nebylo zrovna těžké rozhodnutí...

Lásku k rumu mám někde hluboko v sobě. Pamatuju si, jak jsem někdy dávno před tím říkal jednou večer svým známým, že budu jednoho dne pracovat pro Mount Gay a budu se živit tím, že budu mluvit o rumu. Nevím, zda mě tehdy brali vážně, ale říkal jsem to opravdu roky před tím, než tahle nabídka přišla. V mnoha ohledech věřím, že jsem se narodil, abych dělal právě tohle.

Kdybych před vás postavil 20 skleniček rumu, poznal byste ten váš?

Ano. Kolik jste říkal? Dvacet? Ano, to bych zvládnul. Kdybych to nedokázal, neměl bych dělat to, co dělám.

Jak se dá skloubit práce, v rámci které jste snad většinu roku na cestách, s fungující rodinou?

Mám opravdu obrovské štěstí, že je moje manželka extrémně podporující člověk. A to je něco, co nemůžete nikdy brát jako samozřejmost. Ale když ví, že se můžu každé ráno probudit a dělat něco, co zbožňuju, tak mi pomáhá a nikdy mi nic nevyčítá. To je základ. Pro mě je to požehnání, žiju vlastně takový sen. Nic na tom nemění to, že toho naspím méně než velká většina ostatních. Dělám svou práci už asi 7,5 roku a stále se učím, což je něco, co mě obrovsky pohání. Cítím se skvěle.

No pravdou je, že bych vám asi váš věk úplně netipoval.

Ale už jsem přece jen trochu stařený... Ne, teď vážně - děkuju. Ale rád vám zadarmo prozradím tajemství pro to, abyste i vy setrval duší a chováním stále mlád. A je jednoduché - musíte se denně smát.

A sem tam si dopřát rum...

To se rozumí samo sebou. Ale pravidelný smích, to je absolutní základ...