Když Jean-Fréderic i jeho manželka Christine vyprávějí o potěšení z loňského přívětivého, až laskavého října, ukazují na mobilech snímky nádherně rozkvetlého koberce, tedy moře květů v barvě lila. Ohlašovaly sklizeň krokusu, přesněji šafránu setého. „Jako koření se používají výhradně sušené blizny,“ připomíná Waldmeyer.

Obvyklou představu, že vysoce kvalitnímu, a tudíž žádanému šafránu se daří jen v pásu s mírným podnebím, tedy v Íránu, Afghánistánu, Magrebu či Španělsku, nabourávají Waldmeyerovi už dobrých pět let na poli necelou hodinku jízdy od bavorského Norimberku. „Jednou jsme dole, jednou nahoře,“ shrnuje Christina.

Motiv? I dobrodružství

Nejen oni, společně s Borisem Kunertem ze saské firmy Saxen-Safren patřili mezi první desítku průkopníků, kteří se v epoše klimatických změn rozhodli pro pěstování šafránu v klimaticky obtížných středoevropských podmínkách. Motivy se liší, pro někoho to znamená z nouze ctnost, jiní poněkud pošetile věřili, že na koření, jehož je i podle českého rčení tak pramálo, rychle a snadno zbohatnou.

„Když se zadaří, sklízíme až překvapivě kvalitní úrodu. Mráz totiž posiluje robustnost rostlin, takže se blizny stávají aromatičtějšími,“ ujišťuje zpravodajku agentury DPA Christina, matka čtyř dětí.

Všechno začalo před osmi lety, kdy Christina zdědila po otci nevelký statek. S manželem si předsevzali, že si ponechají svá zaměstnání - ona v reklamní agentuře, on středoškolský učitel, avšak nabytý úhor šidit nebudou. To, proč si vybrali šafrán, a nikoli víno, bylinky či angorské kozy, Christina zdůvodňuje tím, že jejich „plodina“ nepotřebuje ani rozlehlé lány, ani velké stroje.

„Abychom připravili pole, na to nám stačí otcův starý traktůrek a pluh. Chtěli jsme se pustit do něčeho neobvyklého, dobrodružného, chcete-li. A pak: namáhavá ruční práce nás neodrazuje,“ dodává.

Suší celá rodina

Ruční práce spolu s nevyzpytatelným středoevropským podnebím představují klíčové překážky pro to, aby se pěstování šafránu rozmohlo ve Spolkové republice ve velkém. Sběr blizen bývá velice pracný a jejich hmotnost po usušení překvapivě nízká, protože na kilogram je zapotřebí sklidit a usušit přinejmenším sto tisíc blizen.

„Čerstvé květy se sbírají ráno, aby se opatrně zbavily blizen. Pokud se květ neutrhne do pouhých 24 hodin, uvadne. Stěžejní je uštípnout rostlinu v místě, kde vyrůstá ze země,“ vysvětluje Jean-Fréderic Waldmeyer s tím, že večer se sejde celá rodina i známí a vylamují z květů červené tyčinky.

Obří zisky se nedají očekávat. Dokonce i v báječném loňském roce si Waldmeyerovi přišli na 500 gramů šafránů, což při konečné ceně pro spotřebitele 30 eur (760 korun) za gram odpovídá tržnímu výnosu 14 tisíc eur (355 tisíc korun). Také Boris Kunert přiznává: „Ještě se mi nepovedlo přehoupnout se přes kilogram“.