„Děláme ji z hlav, kolen, přidáváme plecko, dáváme vnitřnosti, jako je srdíčko, a když je jazyk, přidáme i ten. Jazyku na praseti moc není, každé má jenom jeden, že. A potom klasické koření. V žádném případě nedáváme želatinu, děláme vývar z kůží, který dělá tlačenku krásně čistou, čirou,“ prozradil Hluchý, který označil tlačenku za českou klasiku.

Lidé se vracejí k tradicím

Řezník z Opavska potvrdil, že lidé se čím dál častěji i v potravinách vracejí k tradicím, což z jeho pohledu znamená hlavně k zabijačkám nebo alespoň k zabijačkovým pochoutkám. „Hledají kvalitu a komunikaci prodejce nebo výrobce přímo se zákazníkem. To myslím, že nám tady chybí,“ posteskl si.

„Po revoluci nám tady vznikly obrovské markety a velké obchody, kde však komunikace není žádná. Tam přijde babička a neví, kde co je, a nemá se ani koho zeptat. Kdežto když jsme třeba na farmářských trzích, tak se snažíme se zákazníky si i popovídat,“ vyprávěl Hluchý, kterého vítězství jeho tlačenky potěšilo. „Jsem rád, že lidem chutná,“ dodal.

Zatímco loni zorganizovali ve Frýdku klání o nejchutnější klobásu, letos ji v rámci masopustního jarmarku zaměnili za tlačenku. Nakonec lidé vybírali ze čtyř výrobků čtyř řeznictví.

„Jde nám o to, najít nejchutnější tlačenku, protože každý výrobce má svoji chuť a vy nemůžete říct, která tlačenka je lepší. To, že tam je srdce, jazyk, líčka, koleno, plecko, to je jasné, stejně jako česnek, sůl, pepř, majoránka. Ale tady jde o to, kdo namíchá tu chuť přesně pro vás, která je vám nejbližší. Proto je to o nejchutnější tlačenku, a ne nejlepší,“ vysvětlil jeden z organizátorů soutěže.