Mateschitz toho jako obchodní zástupce hodně nacestoval. Během svých cest do jihovýchodní Asie si všiml, že díky jistému thajskému energetickému nápoji lépe překonává únavu spojenou s cestováním přes několik časových pásem. A takový účinný lék na jet-lag, tedy tzv. pásmovou nemoc, se vlastně hledá s jistými obměnami dodnes.

Když zjistil, že nápoj pijí i místní dělníci, aby měli více energie, dohodl se s producentem nápoje na spolupráci. Tak se zrodil Red Bull. Dnes již ikona mezi značkami, která se i díky spolupráci s mnoha sportovními odvětvími, kluby a adrenalinovými sportovci, uhnízdila na předních stránkách světových médií. Marketing v Red Bullu jednoduše dělat umí.

Thajský předchůdce Red Bullu se jmenuje Krating Daeng, což znamená v thajštině „rudý býk”. Evropský název nápoje, tak není originální, ale respektuje jeho kořeny. Po založení pak Mateschitz s majitelem původního rudého býka aktivně spolupracoval. Jak píše ČTK, postupně změnili nejen pouhé logo nápoje, ale i design plechovek a jeho chuť.

Firmu vlastnili napůl

Thajský „vynálezce” Red Bullu zemřel v roce 2012. Za zmínku stojí, že vlastnil 49 procent nově vzniklé firmy, stejně jako Mateschitz, který do jeho rozjetého projektu přistoupil a pomohl z nápoje udělat celosvětovou značku. Zbyla dvě procenta měl jeho syn. Ač by se tak vlastnická procenta měla přesunout na thajskou stranu, faktickým ředitelem firmy je rakouský podnikatel.

I proto se hlavní sídlo firmy nachází v rakouském Fuschl am See, které leží nedaleko Salcburku. A když se podíváte na rudé býky v logu tamějšího fotbalového klubu FC Red Bull Salzburg, pochopíte, jak se marketing v Red Bullu dělá. Plošně a ve velkém. I proto značka sponzoruje ve velkém množství zemí ty nejviditelnější sportovce a pod její záštitou je také pořádáno velké množství sportovních akcí. Jakoby vycházeli z pořekadla, že jen ten, kdo je dobře vidět, může mít úspěch...