Bezdomovec, který se představuje jen iniciálami JS, objevil tento systém před několika týdny a je rád, že si může dávat kávu a najíst se. „Ale nejdůležitější je, že člověk řekne dobrý den a dostane se mu odpovědi," říká tento muž s prošedivělými vlasy a krátkými vousy. Žije na ulici jako více než 140 000 dalších osob ve Francii, z nichž asi 30 000 v Paříži.

Tentokrát otevírá dveře do portugalské cukrárny DonAntonia Pastelaria na severovýchodě metropole. Jedna z vedoucích obchodu Virginie Gonçalvesová opatřila výlohu samolepkou před třemi měsíci a od té doby přijímá čas od času i chudé návštěvníky.

„Můžeme otevřít své dveře, nabídnout kávu. To nás nic nestojí," komentuje skromně žena. „Nepotřebuji žádat, probíhá to přirozeně," oceňuje JS. Zdejší přijetí je velmi odlišné od jeho špatných zkušeností u jiných obchodníků.

Odráží starou tradici

Sdružení Le carillon vzniklo v listopadu 2015 po útocích, při kterých v Paříži džihádisté zabili 130 lidí. „Cítili jsme potřebu něco dělat, být solidární," vysvětluje iniciátor projektu Louis-Xavier Leca. Název sdružení má připomínat zvonek, který zacinká, když klient otevírá dveře některého obchodu. Ale také odráží starou tradici někdejšího velkého tržiště v centru Paříže, na kterém si žebráci mohli brát některé neprodané potraviny poté, co zvonění oznámilo konec trhu.

Projekt existuje zatím jen v Paříži, ale podle sdružení by se měl zabydlet nejen v dalších francouzských městech, ale i v zahraničí. Hovoří se o německém Mnichovu, brazilském Sao Paulu či italském Miláně. Síť se již začala vytvářet s prvními asi 12 obchodníky i v americkém Seattlu.

Piktogramy na výkladních skříních upřesňují služby, které obchodníci bezdomovcům nabízejí: sklenici vody, přístup k internetu, lékárničku, ostříhání a tak podobně. Rozdávají se i poukázky na teplé nápoje a jídla. Obchodníci si vybírají služby, které si přejí nabízet. Bezdomovci je mohou najít díky mapě, která se jim zdarma rozdává.

Postupně se osmělují

„Využívání těchto služeb jim mění život," tvrdí spoluorganizátor projektu Guillaume Holsteyn. Zmiňuje jako jednoduchý příklad to, že se bezdomovci dostanou na řádný záchod.

„Základní myšlenkou je ale hledat příležitosti ke vztahům. To, co lidem (v nesnázích) umožňuje se vzchopit, co jim dává energii, je síť přátel," je přesvědčený Holsteyn.

„Na začátku bývá trocha nesmělosti, trocha zdrženlivosti, obav. Postupně se ale vytvářejí skutečné vztahy," svěřuje se Bassel Al Rifaï, vedoucí libanonské restaurace At Homs. Vidí přicházet velmi různé lidi, od těch, kteří pracují, avšak mají problémy, přes mladé studenty po imigranty a bezdomovce. Přejí si podle něj hlavně získat naději, těšit se z úsměvů.