Jak jste se vůbec do podnikání v oblasti zdraví dostal? Kde se vzal ten původní nápad rozjet něco takového?

Začínal jsem v Herbalife, kde jsem se utvrdil, že mě oblast zdraví baví. Po 13 letech jsem začal mít pocit, že by se daly věci dělat jinak a lépe. Udělal jsem tedy krok do neznáma. Oslovoval jsem české výrobce se svou vizí. Ta čítala kvalitní přírodní české doplňky stravy. Výsledkem bylo osm produktů a vlastní společnost. To bylo v roce 2008.

Dařilo se?

Během dvou let byly tržby v desítkách miliónů za rok a byla v profitu. V roce 2010 jsme založili Svět zdraví. Tehdy to vše začalo. Dal jsem si výzvu a přihlásil se do pořadu Den D, který běžel na ČT. Setkání s Michalem Rostockem mnohé určilo. Společnost jsem začal budovat formou franšíz.

Takže vám tehdy pořad skutečně pomohl?

Nerad mluvím před lidmi, takže jsem se strašně bál vystupovat. Když jsem tam vstoupil, překonal jsem v podstatně sám sebe. Co mě také překvapilo a utkvělo v paměti, jak tam lidi chodili nepřipravení. To nechápu, protože produkce nás dopředu informovala, jak to bude probíhat. Měli jsme dobré podklady. Lidé často mluví o tom, že by podnikali, ale nedělají kroky, které jsou potřeba. Já jsem tam šel opravdu pro peníze, ne jako do zábavního pořadu. Hodně jsem se tím naučil.

Připadá vám pro český národ vymlouvání se charakteristické?

Lidi hodně mluví, vymlouvají se a málo dělají. Nebo nepřemýšlejí nad tím, co dělají. Nevím, co z toho je horší. To ale platí dost obecně. Těžko říkat, že je to česká specialita.

Jaké tipy jste si tehdy odnesl?

Přišel jsem za panem Rostockem s tím, že budu potřebovat půjčit peníze na rozvoj center. Představa byla taková, že budu potřebovat 10 miliónů, najmout 80 lidí a otevřít 10 kanceláří v jednotlivých krajích. Náš hovor trval asi dvacet minut. Během toho mi několikrát řekl, že jsem v uvozovkách úplně „blbej“, že nemám nikoho, kdo by vše řídil a že mě to zabije. Doporučení, ať buduji společnost formou franšízy, pro mě bylo zásadní. Zabránilo mnoha podnikatelským chybám a ohromně urychlilo expanzi.

Každý má svoje jméno. Když si ho nechrání, pohoří.Josef Hůla

Inspiroval jste se před rozjížděním celého projektu někde v zahraničí?

Samozřejmě jsem analyzoval všechny možné zahraniční koncepty a hledal inspiraci pro rozšíření našeho projektu. Ne vše, co se nám líbilo, šlo použít i v českém prostředí. Už tehdy se v zahraničí využívaly různé aplikace na chytrých telefonech, které by klientům u nás velmi zjednodušily proces hubnutí. V době rozjezdu firmy na to ale u nás nebyla připravená infrastruktura a ani klienti.

Líbilo se nám také on-line poradenství, které v USA funguje v tomto oboru zcela běžně. Češi na to však nejsou zvyklí a stále dávají přednost osobnímu kontaktu. A možná je to tak dobře.

Kolik času jste trávil prací během prvního roku rozjíždění firmy?

V zásadě všechen čas, který byl možný. Ale tím, že se něco budovalo a rozjíždělo, neměl jsem pocit nějaké únavy nebo něčeho podobného. Spíš radost a elán. Nějakou extra motivaci do práce jsem nepotřeboval.

To zní, jak kdyby vše probíhalo úplně „na drátkách” a v pohodě...

No, tak to zase nelze říci. Byla období, kdy se jedla “rýže a chleba”, takže to bylo často těžké. Prvních pět let bylo náročných. Střídaly se ty hezké a špatné chvíle. Teď je to lepší, ale samozřejmě pořád investujeme do rozvoje.

Co byl hlavní problém během rozvíjení firmy?

Když je firma velká, zpracovávají se obrovské objemy klientů a dat. Tohle nám dělalo problém. A co je asi u spousty firem oříšek, byl přesun komplet firmy do cloudu a IT nastavení. To nám dalo zabrat. Má to ale své velké výhody.

Jaké?

Když pobočka začne dělat něco špatně, dozvíme se to od klientů nebo přes čísla. Naše nejrychlejší převzetí provozovny trvalo asi 72 hodin. Tam jsme zjistili takové nedostatky, že došlo ke zrušení licence, převzetí provozovny, udělení pokut a tak dále. Každý má svoje jméno. Když si ho nechrání, pohoří.

Jak se vám podařilo sladit podnikání s rodinou?

Hm, dobrá otázka. V průběhu vytváření Světa zdraví se mi rozpadlo první manželství. Moc jsem se tehdy věnoval práci, to byla jistě také jedna z příčin. Ale zase se otevřely jiné obzory, dalo mi to jiné možnosti.

Když se ohlédnete zpět, udělal byste teď něco jinak?

Jistě. Pokusil bych se sehnat investora s větším kapitálem. Nebyl bych při rozjíždění konceptu tím pádem tolik limitován financemi. Také bych se více zaměřil na dlouhodobou strategii projektu a víc bych se věnoval zaškolování majitelů a specialistů. Ale v zásadních věcech jsem měl štěstí, takže bych zpětně nic podstatného neměnil...