Ne nadarmo se onen zlatý palubní lístek nazývá grálem leteckého cestování. Do prodeje se dostal v roce 1981, kdy jej American Airlines představily. Tehdy stál 250 000 dolarů. A co je pro celý příběh nutné podotknout - za 150 000 dolarů si pak zákazníci mohli dokoupit lístek pro společníka, který mohl létat s nimi. Nebyl na konkrétní jméno - prostě pro člověka, se kterým budou chtít danou cestu trávit. A to se v budoucích letech ukázalo jako klíčová chyba v systému. Vlastně pořádná minela.

Několik málo podrobností, abyste se dostali do obrazu: Lístek byl celoživotní a neomezený. Členovi dával taktéž celoživotní přístup do těch nejlepších VIP letištních salónků a navíc i nadále získával tzv. letecké míle, za které mohl posléze vybírat další bonusy, jako pobyty v hotelích nebo další volné letenky pro své známé. To zní jako dobrá nabídka, ne? Skoro až stupidně dobrá...

Znali jejich chutě

Koupí tohoto lístku se stali dotyční opravdovou leteckou smetánkou - stevardky si pamatovaly jejich jména, co rádi jedí a v jakém pořadí. Oblíbená značka kvalitního vína byla úplnou samozřejmostí. Jeden z držitelů karty, který nasbíral 40 miliónů leteckých mil měl pravidelné menu hned po vzletu - tři lososové předkrmy, žádný dezert a sklenka šampaňského. Letušky se ani nemusely ptát.

Zlatý lístek pro společníka využívali tito lidé různě. Někteří brali své známé, aby s nimi cestovali po světě, někteří si vybírali v odletové hale úplně cizí lidi a v přelidněné místnosti jim navrhli, ať cestují s nimi ve veškerém luxusu a jiní tyto lístky využívali na to, aby si zamluvili druhou sedačku pro svůj komfort. To dělali rádi zejména jistí pánové Lowe a Rothstein. Často tak byli na palubě oni a místa zarezervovaná jako „Extra Lowe” či „Rothsteinova taška”.

Veřejnost byla chytřejší

Aby toho nebylo málo, tak držitelé karty mohli udělat i více rezervací na tu samou cestu pro případ, že by jeden spoj nestihli anebo si prostě jen chtěli udržet volné možnosti, kdy letět. Drželi tak místa v letech, o kterých věděli, že s nimi nejspíš nikdy nepoletí. Jen Steve Rothstein (a Rothsteinova taška) měli během čtyř let 3000 rezervací, ale dvě třetiny z nich zrušili. A právě tato aktivita začala American Airlines lézt na nervy a vyprovokovala je k prošetřování „potenciálně podvodného jednání”.

Ač to zní skoro nesmyslně, tak praxe prodeje těchto míst nebyla zakázána celé tři roky od uvedení samotného programu. Odhadovalo se, že někteří majitelé této karty stojí aerolinky ročně kolem miliónu dolarů. Investice se jim tak vrátila doslova během několika měsíců. Oni však své karty drželi i desítky let. „Brzy se jednoduše ukázalo, že byla veřejnost chytřejší než my,” uvedl bývalý ředitel American Airlines Bob Crandall, který rezignoval v roce 1998.

Noví zájemci? Nebyli

Aerolinky musely začít jednat. Nejdříve se tedy rozhodly zvýšit cenu těchto karet. V roce 1990 stála již 600 000 dolarů a o tři roky později rovný milión dolarů. Dalším krokem byla nabídka vrácení celé sumy za kartu stávajícím držitelům ve snaze jejich členství ukončit. „Překvapivě” to moc nefungovalo. V roce 1994 byl tak program ukončen zcela, aby se naposled vrátil o 10 let později, kdy stál tři milióny dolarů a dva milióny dolarů pro společníka. Prodalo se jich suma sumárum nula.

Zpět ale k panu Rothsteinovi. Ten za dobu držení karty, tedy do roku 2008, kdy mu bylo členství pozastaveno a následně zrušeno, stihnul nějakých 10 000 letů a urazil více než 10 miliónů mil. Může to znít jako hodně vysoké číslo, ale jiný držitel této karty Jack Vroom zvládl nalétat 38 miliónů mil. Když studoval v zahraničí, tak každou sobotu létal na své fotbalové zápasy. Rothstein byl ale méně opatrný.

Cítí se zrazen

Muž, který si dopřál z Ameriky 500 výletů do Velké Británie, 70 do Austrálie a 120 jen do samotného Tokia byl totiž často štědrý a často nabízel pomoc někomu, kdo ji potřeboval, uletělo mu letadlo atd. V dobách, kdy ještě nebyly bezpečnostní opatření tak přísná jako dnes, třeba i rezervoval letenky pro své přátele pod falešnými jmény. V roce 2008 došla aerolinkám trpělivost, najaly si soukromé detektivy a začali se s mužem soudit.

Rothsteinovi byla neomezená letenka zcela ukončena vzhledem k podvodné aktivitě a společnost mu zakázala zcela létat na palubě svých letadel. To byla pro muže velká rána. „Cítil jsem, že tyto náhodné štědré činy byly přesně ta věc, kterou bychom jako lidé měli dělat. Cítím se zrazený. Sebrali mi mé hobby, můj život. Zničili vlastně mou osobnost,” svěřil se deníku NY Post. Od roku 2008 se u soudů dokola odvolává a bojuje dál. Vzdát se nehodlá.