Českým rekordmanem v počtu uzavřených sňatků zůstává patrně pražský rozhlasový režisér Karel Weinlich, který v dubnu oslavil 85. narozeniny. Ženil se jedenáctkrát, v jednom případě si vzal podruhé bývalou manželku.

„Možná byli ještě větší blbci než já, ale nevěnovala se jim taková pozornost. Asi i díky tomu, že jsem dělal i jiné věci, než se jen ženil,“ říká s nadhledem bývalý režisér.

ČSÚ eviduje pouze devět sňatků

Pokud má pravdu, neví o tom ani ČSÚ, který doposud eviduje maximálně devět svateb připadajících na jednoho muže. To je ostatně nejvyšší počet sňatků, který lze ze statistik úřadu doložit.

Kromě bývalého režiséra bylo devítičetné manželství ve sčítáních od roku 1990 do roku 2011 uvedeno ještě v dotaznících tří českých žen z Plzeňska, Ústecka a Prahy.

Co žene lidi do tolika oficiálně uzavřených svazků, zvláště když už mají za sebou několik zkušeností, kdy jim soužití s partnerem nevyšlo?

„Asi neexistuje jeden důvod k uzavírání tolika sňatků, který by byl platný pro všechny. Někdo má rád svatby, jiný si pokaždé myslí, že je to naposledy. Je to individuální,“ řekl Právu psycholog a soudní znalec Petr Weiss.

S podobnými případy se prý osobně ve své klinické praxi nesetkal. „Ti, kdo se tak často žení, většinou nechodí do manželských poraden. To by četnost jejich sňatků možná ohrozilo. Manželské poradny mají za úkol spíš vztah zachovat než rozdělovat,“ dodal Weiss.

Paradoxně právě psychologova žena, která je rozhlasovou editorkou, Lucie Weissová připravuje s režisérem Weinlichem už tři čtvrtě roku dokument o jeho životě.

Člověk má mít příklad

„Bude, doufám, zveřejněný až posmrtně, jinak bych asi strávil zbytek života v kriminále, protože nás budou žalovat ze všech stran. Má to být hlavně příběh o dobách, které jsem prožil, říká jedenáctinásobný manžel. Neskrývá, že za množstvím jeho partnerských vztahů se neskrývají dobrodružství hodná Casanovy, ale spíše nevydařené pokusy o trvalé souznění.

„Člověk by se měl narodit do rodiny, která je konzistentní, měl by z ní mít příklady, být vedený a měl by ve svých sedmnácti, devatenácti nebo třiadvaceti letech vědět, co já vím až dnes na sklonku života,“ říká Weinlich s tím, že právě v připravovaném dokumentu o sobě prozradí víc. Na žádost novinářů svůj život komentoval už víckrát. Spíše než jako kuriozitu by ho prý raději interpretoval jako poučení.

„Chtěl bych hlavně hovořit o tom, co je to zodpovědnost a jak by měli lidé přistupovat ke vztahu. Nejen k lásce a romantice. Ty ať samozřejmě prožívají. Ale než založí rodinu, měli by si nejdřív ověřit, zda tam existuje vztah, což je něco jiného než okouzlení,“ upozorňuje Weinlich. Když přijde řeč na počet režisérových dětí, opět téma obrací v žert. „Moje současná žena tvrdí, že mám přesně čtyři až sedm dětí,“ odpovídá pouze.