Popište nám váš typický víkendový den. Je život v Itálii hodně odlišný tomu v ČR?

Víkendové dny se vůbec neliší od těch všedních. Jsou si velmi podobné a utíkají stejně rychle nebo se také tak vlečou. Jak už jsem řekl, na prvním místě je práce s dětmi. Nejsem stroj ani robot, a tak nezapomínám ani na relax a sport jako takový a je úplně jedno, kde právě jsem.

Jak se stravujete? Našly by se u vás ještě nějaké pozůstatky jídelníčku aktivního sportovce?

Miluji českou, slovenskou i italskou kuchyni, v mém jídelníčku nechybí tradiční svíčková, ani halušky s brynzou nebo se zelím. I když už nesportujete vrcholově, tak dbáte na svou fyzičku. Vždyť ukončením aktivní kariéry hráče se vám přece fotbalové trávníky neuzavírají. Naopak.

Nelákalo by vás posadit se na lavičku a zaujmout trenérský post?

S touto otázkou se setkávám poměrně často a tak mohu s jistotou říci, že mé ambice na post trenéra jsou minimální, řekl bych doslova nulové. Své zkušenosti a dovednosti předávám mládeži, z které v budoucnu mohou vzejít velké hvězdy. Sledovat jejich růst je tak nádherné! Znáte přece to přísloví: Co se v mládí naučíš... Ta práce mě naplňuje a věnuji se jí naplno.

V ČR se objevujete poměrně často, umíte si zde ale ještě představit život?

Stejně jako kdekoliv jinde. Ale samozřejmě doma je doma. Teď o víkendu jsem nastoupil za tým osobností Československý lev a mohu vám říci, že jsem se v něm cítil „jako doma“. Vzpomínky na doby mého působení v československé reprezentaci ve mně vyvolaly silné emoce. Pracovní povinnosti mne však často zavanou někde do zahraničí. Ale takový je život.

Jak už jste se zmínil, figurujete na soupisce charitativně-fotbalového týmu Československý lev. Jaká bude vaše role v týmu a co se v rámci tohoto projektu chystá? Předpokládám, že zakotvíte v útoku...

V předzápase Slovensko – Česko jsem nastoupil jako kapitán českého výběru, samozřejmě v útoku! Jsem ale skutečně plně vytížený, a den má jen 24 hodin. Rád však vždy přijmu pozvání od lidí, kteří stojí za tímto projektem, důvěřuji jim a vím, že to dělají celým svým srdcem a dávají do toho všechen svůj volný čas, energii a dlouholeté zkušenosti.

Když se rozdělovalo Československo, tak jste byl v polovině svého janovského angažmá, jak jste to tehdy vnímal?

Mým domovem bylo, je a bude Československo. Tehdy jsem to tak vnímal, stejně jako skutečnost, že to byla pouze hra na šachovnici, kterou rozehrálo tehdejší politické vedení.

Co vás živí aktuálně?

Především rozpracované projekty s mládeží v Itálii, ale také třeba v Austrálii nebo Kanadě.

Naučí sportovní kariéra člověka lépe se vyrovnávat s případnými neúspěchy v životě?

Jednoznačně ano! Jak ve sportu, tak v životě platí, že jednou jsi nahoře, jednou dole…

Čemu se aktuálně nejvíce věnujete ve svém volném čase? Máte nějaké nové hobby?

Tak je to především rodina a sport. A jestli mám nějaké hobby? Houby! Ano staronové a typicky československé, ke kterému se vždy ve správný čas vracím. Jsem vášnivý sběratel, rád se vydám s košíkem do lesa. A pak si pochutnám třeba na dobré smaženici.