Campbell Walker to vzal všechno pěkně od základů. Až na 100 věcí, ke kterým měl nějakou vazbu, prodal vše, co vlastnil. Dal výpověď v práci v nakladatelství a koupil si jednosměrnou letenku do Nepálu. Tam se vydává společně se svou přítelkyní a dvěma nejlepšími kamarády. Jak dlouho bude na cestě, netuší. Jeho příběh značně připomíná životní story Iana Ushera, Brita žijícího v Austrálii, který prodal svůj život přes eBay a vydal se vstříc dobrodružstvím. [celá zpráva]

Walker začne svou cestu v Nepálu a dále plánuje pokračovat přes západní Čínu, Mongolsko a Střední východ. Na tuto cestu si našetřil 10 000 australských dolarů (necelých 197 tisíc Kč) a plánuje žít v přepočtu za zhruba 300 korun na den. A jaký je tedy vlastně důvod, proč se takto rozhodl? Na rozdíl od Ushera nejde o příběh nešťastné lásky. Campbell jednoduše tvrdí, že rutina pracovat–spát–jíst–opakovat není tím, čím by chtěl strávit zbytek svého života.

Čas je omezená komodita

„Čas je neskutečně omezený. Je to jedna z těch komodit, které si nemůžete koupit a ani je za nic vyměnit. Každý se může poměřovat a hodnotit tím, co udělal ten předchozí den. A kdybych si sepsal to, co jsem chtěl dělat včera, a poté to, co jsem doopravdy ve skutečnosti včera dělal, byl by mezi těmito seznamy obrovský rozdíl. Vše, co jsem stihl, bylo to, že jsem byl v práci, poté přišel domů a zanedlouho nato šel spát. Mezitím jsem tak akorát stihl sníst tři jídla,” zhodnotil svůj život Campbell.

„Práce a spánek zabírají okolo 90 procent mého času, a tak mi tedy zbývá pouhých 10 procent mého dne na to, abych dělal ty věci, které mám doopravdy rád a které si užívám. Miluji hudbu, cestování a potkávání nových zajímavých lidí,” popsal mladý Australan své přemýšlení ve chvíli, kdy se vrátil z dvouměsíční cesty po Střední Americe. Ta předcházela začátkům v jeho vysněné práci. A ačkoliv tam dostal nabídku na práci a život v Guatemale, odmítl ji a vrátil se do Austrálie, aby tam začal pracovat.

Sepsal jsem 10 věcí, které nejvíce miluji, a zeptal jsem se sám sebe, zda je možné zkombinovat je do jednoho životního styluCampbell Walker

Jenže návrat domů byl tvrdý. Rozcestovaný mladý muž si čím dál tím více uvědomoval, že náročná práce „od nevidím do nevidím” jej nenaplňuje.

„Ve skutečnosti jsem měl svou práci docela rád, ale cítil jsem se jako morče v kolečku. Měl jsem pocit, že jsem ztratil svou svobodu. Ačkoliv jsem měl svou práci docela rád, stal jsem se kritický nejen vůči ní, ale vůči celému konceptu takové práce, kapitalismu a konzumnímu životu a všemu podobnému. Člověk si musí položit otázku, zda mu 50, 60 či 70 hodin práce týdně dlouhodobě doopravdy něco dá,” uvedl Campbell.

„Najednou jsem chtěl přeřezat provazy, které mě pojily se Sydney jako městem. Vždyť to bývalo dříve výrazně méně hektické. Jenže nyní jsou už názory zdejších lidí uniformní, podobně jako oblečení, které nosí, a auta, která řídí. Zamyslel jsem se také nad svou smrtelností a srovnal si své priority. Pomohlo mi to uvědomit si, co je doopravdy důležité. Sepsal jsem 10 věcí, které nejvíce miluji, a zeptal jsem se sám sebe, zda je možné zkombinovat je do jednoho způsobu života,” popisoval mladík.

Jen společná noc venku? Chmurná myšlenka

S pomocí svých přátel, umělce a režiséra dokumentů, tak nyní Campbell plánuje vytvořit dokumentární sérii o svém dobrodružství, ve kterém chce přijít na kloub tomu, co se odehrává v hlavách umělců a hudebníků, kteří se rozhodnou jen tak putovat po světě a získávat inspiraci.

„Má přítelkyně vyrazila se mnou. Je stejně tak znechucená jako já ze západního stylu života. Ani jeden z nás, a ani naši přátelé, nevidíme budoucnost v setrvání na tomto místě a pomalém zahnívání. Vždyť kdybychom setrvali, tak to nejlepší, v co bychom mohli doufat, je příjemná společná noc strávená na společném drinku někde venku. A to je podle mého názoru docela pochmurná myšlenka…,” zamyslel se Walker.

Chybět mu bude teplá postel

Rodiče mladého Australana mají na jeho plán poněkud odlišné názory. Zatímco jeho matka jej podporuje, a prý tak trochu přemýšlí nad něčím obdobným, jeho otec je výrazně proti.

„Když jsem mu o svém plánu řekl, tak přišel zpět s výčtem důvodů, proč bych měl zůstat ve své práci a neměl opouštět pracovní koloběh tak brzy. Jenže bude mi na cestách něco z mého stávajícího života doopravdy chybět? Asi takové ty malé věci znamenající pohodlí. Až budu ležet v polorozpadlých domech, tak si budu asi kolikrát přát být doma v teplé posteli a sledovat nějaký seriál na notebooku. Jenže pokud je tohle doopravdy to, nad čím budu snít, tak to nestojí za to, abych setrval,” zhodnotil své vyhlídky mladý muž.