Článek
Pane předsedo TOP 09, v posledních předvolebních průzkumech předběhla vaši stranu už i mimoparlamentní KDU-ČSL. Není to pro vás signálem, že děláte něco špatně?
Já vám něco řeknu: když jsme vytvářeli koalici v roce 2010, já a Miroslav Kalousek jsme souhlasili, že přijmeme ta ministerstva, kterých se budou týkat nejtvrdší opatření. Ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo financí. Tehdy jsem Kalouskovi řekl: to je sice krásné, že bereme odpovědnost, že opravdu máme šanci reformy provést, ale v příštích volbách na to šeredně doplatíme. Tedy celkově vzato jsem to očekával. Myslím ale, že se to přece jen ještě trochu narovná.
Chcete říct, že jste tehdy byl smířen s tím, že budete stranou jednoho volebního období?
Ne, ne. Myslím si, že zůstaneme ve Sněmovně i po dalších volbách, budeme tam ale mít menší zastoupení než v minulosti. Musíme se to snažit dohnat. Kampaň jsme ještě nezačali. KDU-ČSL nemá co jiného na práci, tudíž pracuje pilně. Navíc je to stará, zavedená strana, která má své voliče. V tom je jejich výhoda, o které vůbec nepochybuji. Čili já to vidím optimisticky, ale že nebudeme mít tolik procent jako před dvěma lety, jsem opravdu čekal.
Jsou to ale opravdu jen nepopulární reformy, které vám berou voličské hlasy?
Je bohužel pravda, že tato vláda nemá bůhvíjak bezvadný obraz. Různé skandály, odvolání, na to samozřejmě doplácíme. Do toho ještě aféra paní Parkanové, to také má svůj vliv.
Nemyslíte, že v poslední době ztrácíte body u voličů i kvůli některým excesům vašeho prvního místopředsedy Miroslava Kalouska?
Excesy bych to nenazval. To, že používá jadrné výrazy, s tím bych souhlasil. Některým útlocitným lidem to může vadit, to připouštím.
Někteří jeho kritici teď vyčítají i vám, že Kalouska takříkajíc kryjete.
Samozřejmě. Já ho považuji za velmi dobrého ministra financí a jednoho z nejinteligentnějších politiků v České republice. Společně jsme stranu TOP 09 vybudovali. Žádné z těch podezření vůči jeho osobě nebylo ani v nejmenším prokázáno. Samozřejmě že ho bráním. Byla by ostuda, kdybych to nedělal, kdybych se přizpůsobil různým médiím a nejrůznějším populistům, kteří teď volají po jeho odvolání. To mě ani nenapadne.
Dalším tématem, které této vládě a potažmo vaší straně teď bere preference, jsou církevní restituce. Ty shodou okolností ve středu shodili senátoři. Myslíte, že v září poslanci veto Senátu přehlasují?
Verdikt Senátu jsem čekal, to bylo přece jasné. Jestli to projde ve Sněmovně, to ví pán Bůh, já to nevím. Doufám, že restituce projdou. Samozřejmě se může stát, že se někteří z koaličních poslanců zaleknou klesajících preferencí a mohou si začít myslet, že když otočí, že si tím získají u voličů nějakou popularitu. Což je veliký omyl.
Naznačujete, že takový názorový veletoč může udělat i někdo z vaší strany?
Ne.
Takže myslíte třeba někoho z ODS?
Nikoho nechci jmenovat. Ale jak známo, už se to v minulých dobách stalo.
Proti církevním restitucím každopádně nevystupuje jen levicová opozice a podle průzkumů většina veřejnosti. Nedávno se ozvali i někteří duchovní, kteří poslance a senátory vyzvali, aby pro návrh zákona nehlasovali. Podle nich je prý špatně, když církve náhle získají ohromný majetek a stanou se tak ekonomicky nejsilnější silou v zemi.
S tímhle nesouhlasím a ani nevím, kdo něco takového řekl, jestli je to někdo věhlasný…
Například evangelický farář Miloš Rejchrt…
Miloš Rejchrt je člověk, kterého velice obdivuju. Je to bezvadný člověk, ale v tomhle s ním nesouhlasím. Nejdřív je potřeba nastavit právní stav a pak se můžeme bavit o dalších věcech. Nectím stanovisko, že by se nemělo vracet, co bylo ukradeno, protože
je to pro nás výhodnější.
Ano, co bylo ukradeno po únoru 1948. Sílí však hlasy, že restituční zákon je chybně připravený a že jde mnohdy před toto datum – že sahá až někam k pozemkové reformě.
To je s odpuštěním trapné. Ať mi někdo dokáže, kde. Ostatně, například co se týká židovského majetku: tam je ten problém, že byl samozřejmě konfiskován za nacismu. Ale spousta věcí se nevrátila do února 1948! Takže prosím, buďme rozumní, a podívejme se, kde je právo.
Upozorňuje se také na to, že první prodej vráceného majetku je osvobozen od daně z převodu nemovitosti. Církve tak mohou vrácené budovy hned se ziskem prodat.
Takhle je to přece ale u všech restitucí, tady nemají církve žádnou výjimku.
Stěžuje si i Svaz restituentů v zemědělství: ten poukazuje na to, že komunisté zabavili mnoho majetku i soukromým zemědělcům, na rozdíl od církevního majetku jim však jejich pozemky nikdo vracet nehodlá. Podle nich tak stát neměří stejným metrem.
V tom budou asi mít pravdu. Vím, že je tu spousta sedláků, kteří dodnes nic nedostali zpátky.
Měla by vláda v dohledné době napravit i tuto křivdu?
Musíme se na to konečně už důkladně podívat. Doteď tomu bránily zájmy lidí a společností, kteří se v devadesátých letech těchto pozemků ujali a bývalé majitele vystrnadili. Takové případy znám i ze svého okolí.
Ve Sněmovně se bude o církevních restitucích hlasovat definitivně v září. Měl by ten zákon projít pak ještě nějakou revizí, aby se odstranily všechny pochybnosti?
Podle mého názoru bychom to měli už schválit, a kdyby se v tom zákoně objevily nějaké problémy, vždycky se dá novelizovat, můžeme o tom ve Sněmovně mluvit a zjednat nápravu. Tak jako u jiných zákonů. Čili jsem proti, abychom ten proces prodlužovali pod záminkou, že chceme ten zákon opravit.
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání Práva.