Hrajete v divadle, ve filmech, točíte reklamy. Je nějaká oblast, kde je máte trému největší?

Nevím, jak bych to seřadil od prvního do třetího. Spíš ta tréma u všech věcí, co dělám, ať už jsou to věci, které umím líp, třeba divadlo, tak s přibývajícím věkem, pro mě překvapivě, mně tréma roste.

Loni jste si kvůli rodině dopřál přes léto volno. Co letos? Budete něco natáčet? Chystáte něco?

Jdu trošku ve stopách loňského léta. Budu mít většinou volno. Budu mít jen dvě divadelní představení pod Žižkovskou věží s Kubou Prachařem. Pak začnu točit film Bábovky, ale to jsou asi čtyři dny, které mám v létě.

Předpokládám, že ta Žižkovská věž nabízí představení z La Fabriky.

Ano, je to představení z La Fabriky Federer – Nadal. Já jsem to nechtěl vyslovit, protože mně jde to jméno toho Švýcara, kterého já hraju, blbě vyslovit. Poněvadž já, ač herec, vlastně neumím mluvit.

Hrál jste horníka, pašeráka, neúspěšného manažera klubu ledního hokeje, svůdníka, nepříliš důvtipného detektiva. To mi vysvětlete: vy nespadáte do nějaké herecké škatulky?

Mě zaujala ta vaše škatulka nepříliš důvtipný detektiv. Toho jsem asi hrál. Nedůvtipných rolí jsem totiž hrál hodně. Nevím... Asi mi hrozí škatulka nedůvtipných lidí. Jinak mám štěstí na rozmanitost.

Do týmu, s nímž v úspěšném seriálu Kriminálka Anděl pátral po zločincích, patřili i (zleva) Helena Dvořáková, Michal Novotný, Jana Pidrmanová a David Švehlík.

Do týmu, s nímž v úspěšném seriálu Kriminálka Anděl pátral po zločincích, patřili i (zleva) Helena Dvořáková, Michal Novotný, Marek Taclík, Jana Pidrmanová a David Švehlík.

FOTO: archiv TV Nova

Mám z vás také pocit, že vaším dvorním režisérem je David Ondříček. Myslí na vás s nějakou rolí v Zátopkovi?

Tak možná, že by ta věta byla správně. Mým dvorním režisérem byl David Ondříček. To slovo byl je na místě, poněvadž nemyslí.

Nemyslí?

Nemyslí. Ale samozřejmě si dělám srandu. Když se na mě podíváte... David Ondříček točí film o atletech. Co bych tam dělal já, že jo?

Necítíte se jako atlet?

Hm. Tak to vážně ne.

Vy jste ale kamarádi. Spojuje vás mimo jiné láska k fotbalu. Můžete vlastně říkat svému kamarádovi: chci roli ve tvém filmu?

Můžu, ale není to moje povaha. Já jsem to nikdy v životě nedělal. S jednou výjimkou, to je Zátopek.

A tam vám kamarád David řekl: ne.

Jo, řekl ne. Takhle jednoduše to bylo. Bylo to na fotbale, na Slávii. Já řekl: dej mi roli. On řekl: nedám. A bylo hotovo.

A vysvětlil vám, že nejste atlet.

Tohle není potřeba vysvětlovat. Já jsem to z toho slova „nedám“ pochopil.

Nebudu řešit, jak vám kluci hrají, protože tohle řešíme i doma, ale viděl jste ve Varech dokument o Diegu Maradonovi?

Viděl. Samozřejmě. Perfektní. Ten dokument je nádherný. A neříkám to jen kvůli lásce k fotbalu. Tenhle režisér dělal už Sennu, Amy (Asif Kapadia – pozn. red.). Je to mistr střihového dokumentu. A to, jak zkoušel u Amy najít její zranitelnou duši, tak to dělal i u Maradony. Dost to se mnou emocionálně pohnulo, tenhle dokument.

Ve Varech jste několik dnů. Jaké další snímky jste stihnul?

Stihnul jsem několik filmů. A ten nejlepší, co jsem viděl, má český název Neboj, daleko neuteče. Jde o americký film. Taky paráda. Mám letos štěstí na filmy.

Kolik jste jich zatím vybral?

Zatím jsem viděl pět filmů, z toho se mi dva hodně líbily. Zbylé se mi moc nelíbily, ale nebudu to říkat.

Herec Marek Taclík na červeném koberci filmového festivalu v Karlových Varech

Herec Marek Taclík na červeném koberci filmového festivalu v Karlových Varech

FOTO: Jan Handrejch , Právo

To obecně považujete za dobré skóre? Dva z pěti.

Ale já ještě nejsem u konce. Až tam budu, je dobré mít skóre pade na pade. Ale to je hodně dobré. To spíš bývá... Spíš řeknu, že se člověk s výběrem pokaždé nemusí trefit, každý z nás má jiný vkus. Nechci, aby to vypadalo, že je ve Varech většina filmů špatná. Naopak. Ovšem když se trefím pade na pade, je to parádní.

Vím, že máte rád hudbu. Dá se vůbec spočítat, kolik máte doma kazet, vinylů, cédéček, MP3...?

Dá se to spočítat. Úplně přesně. Já totiž nemám gramofon. Takže vinyl mám doma jeden, nemám ho na čem pustit.

Můžu se zeptat, jaký to je?

Je to nahrávka. Zdeněk Suchý má takový tábor, jmenuje se Bartoška, kde kdysi nazpívali písničku. A já, jelikož nemám ten gramofon, nevím jakou. A až budu mít jednou gramofon, tak zjistím, co na té desce vlastně je. Jinak cédéček mám stovky, a to už je někde v krabici. Protože cédéčka si nepustím. A MP3? Tak to nevím, kolik toho v počítači je.

Jdete někdy na film kvůli filmové hudbě?

Vidíte, to mě nikdy nenapadlo... Ne, nikdy jsem nešel na film kvůli hudbě, pokud to nebyl nějaký hudební dokument.

A nemáte někdy touhu mluvit do filmové hudby, která je s filmem pevně spojená?

Je spojená, ale já touhu mluvit do filmové hudby nemám, poněvadž nemám hudební talent.

Vůbec?

Vůbec. Já miluju hudbu...

Počkejte, jak jste mohl tančit ve StarDance?

To je skvělá otázka, všichni mohli vědět, že jsem nemohl tančit.

Nicméně skončil jste docela dobře na to, že jste nemohl tančit.

Ano, vypadl jsem až v půlce.

Šel byste do toho znovu?

Ne. Nešel.

Kvůli času? Sportovnímu vypětí?

Kvůli sportovnímu, emočnímu vypětí. Někdo si to fakt užije. Já těm lidem závidím. Vždycky koukám, že to někoho baví strašně moc. A já? Právě, že neumím vůbec nic, tak Martina (tanečnice Marková – pozn. red.), chudák, se se mnou natrápila. Byla skvělá. Pozdravuju ji... Jsem rád, že to mám za sebou. Kdybych tu zkušenost neměl, protože jsem v tom pořadu chtěl být, líbí se mi, šel bych do něj určitě. Proto jsem rád, že tuhle zkušenost mám za sebou. S přibývajícím věkem by to bylo horší a horší.

V roce 2015 si jako soutěžící StarDance získal po boku tanečnice Martiny Markové přízeň pobavených diváků, méně už odborné poroty.

V roce 2015 si jako soutěžící StarDance získal po boku tanečnice Martiny Markové přízeň pobavených diváků, méně už odborné poroty.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Zaujal jste mě také ve filmu Toman. Tam hrajete podplukovníka Bedřicha Reicina. Náčelníka Obranného zpravodajství, který byl v roce 1952 popravený. Předpokládám, že jste si k němu leccos načetl. Dá se říci, že jsou herci díky podobným rolím „chytřejší“?

Chytřejší ve smyslu, že jsou vzdělanější. Ale nevím, kde to psali. Já jsem se nijak zvlášť nepřipravoval. Hodně jsem četl. Dostal jsem od Ondry Trojana (režisér Tomana – pozn. red.) knížku o Bedřichu Reicinovi... Přiznám se, že do doby, než mi Ondra roli nabídl, jsem nevěděl, kdo to je...Takže chytřejší ve směru vzdělanější ano. Přečetl jsem strašně moc knih. Konkrétně tři, což je u mě strašně moc. Toman je pro mě cenná zkušenost.

O Vánocích jde do kin film Vánoce budou! Co mi o něm prozradíte?

Nic.

Nesmíte?

Můžu. Ale já jsem tam přijal, z kamarádství k Aničce Polívkové, roli člověka, který se – myslím – ani nijak nejmenuje. Je to pán se psem. Má jednu větu. A já jsem kvůli ní záměrně nečetl scénář, abych se pak mohl v kině podívat na celý film. Takže diváci, až půjdou na snímek Vánoce budou! do kina, tak na tom budou stejně jako já.

Vy přijmete film kvůli jedné větě?

Může se to stát.

Ale kvůli kamarádům, ne?

Já bych přijal leccos. Musí to mít ale nějaký důvod. Chci hrát s někým, točit s někým. Nechci být arogantní... Jedna věta může být i skvělá... I když toho pána se psem se to asi netýká.

Až léto skončí, na co byste pozval lidi do divadla?

Já hraju ve spoustě divadel. Nebudu všechna jmenovat, protože je to na dlouho. Úplně nejnovější věc, co mám, je hra Pravda v Divadle Na Fidlovačce. Nebo Federer-Nadal, co hrajeme s panem Prachařem v La Fabrice. Dále s panem Prachařem a panem Pavelkou Padesátka. Anebo na cokoli jiného, co hraju v divadle.

Může se vám hodit na Firmy.cz: