Devítiletý Gabriel se se svým strýcem a otcem vydá do prudkých kopců, které obklopují malou vesničku v Pyrenejích, kde celá rodina žije. A dojde k tragédii, otec zahyne, Gabriel se ztratí, jeho tělo nikdy nenajdou, i když strýc stráví hledáním v nebezpečném terénu spoustu dní. Je ale nepravděpodobné, že by kluk přežil.

O osm let později se Gabriel poté, co vyrostl částečně na ulici a následně v dětském domově, vrací zpátky za svou matkou. Trpí amnézií, ze svého raného dětství si pamatuje jen to, co mu o něm prozradili ostatní.

Strýc se na něj dívá s nedůvěrou: Je to vůbec Gabriel, nebo jen podvodník, který chce využít možnost začít „zadarmo“ nový život? Zato matka má jasno, tohle je její kluk. Jenže není příliš zaslepena svou zoufalou potřebou, aby se její rodina zase aspoň částečně vrátila do normálu?

Příběh vznikl už před jedenácti lety

„Napsali jsme ten příběh v roce 2005 a už tehdy jsme věděli, že chceme, aby hlavní roli matky hrála Emma Suárezová. Zato jejího náctiletého syna jsme dlouho neměli. Trvalo osm let, než jsme ho v Àlexi Monnerovi našli. Shodou okolností těch osm let, které i naše filmová matka hledá svého syna,“ říká dvojice španělských režisérů filmu Isaki Lacuesta a Isa Campoová.

Svou Novou kůži postavili na až thrillerovém napětí, kdy ani my sami jako diváci netušíme, jestli je Gabriel opravdu Gabrielem. A jestli je jeho snaha zapadnout a zorientovat se v poměrně složitých vztazích v jeho (staro)nové rodině vedena záměrem ukrást cizí identitu, nebo touhou rozpomenout se na identitu vlastní. Jaké kořeny má jeho nejistota, která se projevuje nejen v běžné komunikaci s okolím, ale třeba i v sexuální oblasti?

Španělský režisér Isaki Lacuesta

Španělský režisér Isaki Lacuesta

FOTO: KVIFF

Proces, kdy se chlapcova vlastní, na zkušenosti z ulice a dětského domova založená identita rozpouští a snaží se vecpat do formy kluka z pyrenejské vesnice, není bezbolestný pro nikoho ze zúčastněných.

„Za tu dlouhou dobu, kdy Nová kůže vznikala, jsme se všichni změnili, pracovali jsme na jiných filmech, zakládali rodiny, měli děti. Některé věci ale ve scénáři zůstaly: sebeklam, křehkost rodinných vztahů, potřeba být nepodmíněně milován, zranitelnost, z níž se rodí touha stát se někým jiným,“ tvrdí tvůrci.

„Nechtěli jsme film vystavět na tématech, ale na postavách: soustředit se na skupinu lidí, kteří extrémním způsobem prožívají jinak docela obyčejné pocity, do nichž se my všichni dokážeme snadno vžít.“

Film Nová kůže bude mít na karlovarském festivalu mezinárodní premiéru.