Hlavní obsah
Udo Kier přijel na festival podpořit premiéru včelařské avantgardy Zero. Foto: Jan Handrejch, Právo

Udo Kier: Třikrát Adolf Hitler

Hrál Frankensteina, upíry i šílence, je oblíbencem Larse von Triera i Guye Maddina. Jeho experimentální Zakázané komnaty se na karlovarském festivalu promítají a Udo Kier tu ztvárnil jednu z rolí, stejně jako ve včelařském dramatu Zero, jež soutěží v sekci Na východ od Západu. Vizuálně vynalézavý snímek Gyuly Nemese vypráví o včelaři, který se snaží zachránit včelí populaci, a tudíž i lidstvo, před vymřením.

Udo Kier přijel na festival podpořit premiéru včelařské avantgardy Zero. Foto: Jan Handrejch, Právo
Udo Kier: Třikrát Adolf Hitler

Co vás zaujalo na scénáři k filmu Zero?

Včelí tematika. Ví se, že kdyby včely vymřely, do čtyř let vymře i lidstvo. A taky mi imponovalo, že bych měl sehrát záporáka, který zapleveluje svět telefonními anténami. Navíc mám hluboký vztah k maďarské kinematografii, natočil jsem v Maďarsku spoustu filmů.

Je hodně zábavné hrát záporáka?

No jasně! V normálním životě se musíme chovat spořádaně, zato ve filmu můžu divočet. Rád hraju upíry i nacisty. Adolfa Hitlera jsem hrál třikrát, ovšem všechno to bohužel byly komedie. Nacistu jsem hrál i v projektu Grindhouse od Quentina Tarantina. Mám za sebou šílené vědce, blázny… Když jsem byl mladý, chodívaly za mnou krásné ženy a říkaly mi, že jsem hrozně zlý. Ovšem takovým tím tónem, jako kdyby prožívaly orgasmus. Byl jsem tak zlý, že ze mě na divačky v kině šlo vyvrcholení - dovedete si představit něco lepšího?

Jste slavný svými neobyčejnými setkáními, která vedla k výjimečným filmům. Věříte na osud?

Měl jsem hrozné štěstí – nikdy jsem nemusel žádat své oblíbené režiséry o práci. Představte si, jak jdete za Davidem Lynchem s tím, že chcete hrát v jeho filmu. ‚A kdo ne?‘ řekl by nejspíš. U mě to ale bylo jinak. V šestnácti jsem potkal Rainera Wernera Fassbindera. Jemu bylo asi o půl roku míň, žili jsme v Kolíně nad Rýnem. Dali jsme se do řeči v jednom baru, kam chodili kamioňáci, sekretářky i první transvestiti. Když jste udělali průšvih, chrstli vám pivo do tváře. Rainer tehdy chodil do školy, já na učení a až později v Anglii jsem v časopisu viděl jeho portrét a článek s názvem Génius a alkoholik. Toho znám, pomyslel jsem si. Rozumějte, my jsme si v tom baru pochopitelně neříkali příjmením.

Udo Kier přijel na festival podpořit premiéru včelařské avantgardy Zero.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Při natáčení jste se pak potkali až koncem sedmdesátých let…

Nabídl mi roli v Pěstním právu svobody, ale mně se to nelíbilo, tak jsem odmítl, což mi nikdy neodpustil. Pak jsme spolu naštěstí přece jenom točili - a taky žili.

Často natáčíte taky s Larsem von Trierem…

S von Trierem jsem poprvé natáčel historickou Médeu, hrál jsem jejího otce, tři týdny jsem se nesměl mýt. Von Trier mi taky poprvé řekl: ‚Nehraj.‘ To je jeho metoda. Spřátelili jsme se, požádal mě pak dokonce, abych se stal kmotrem jeho dcery.

Věděl jste od dětství, že budete herec?

Pocházím z chudé rodiny, narodil jsem se na konci války. Žili jsme jako vegetariáni, jinak to ani nešlo. V pondělí bramboračka, v úterý čočkovka, maso jenom v neděli, se salátem a pudinkem. Po učení jsem odjel do Anglie, abych si zlepšil angličtinu. Tam mě náhodně objevil britský režisér Michael Sarne, když v roce 1966 natáčel Road to Saint Tropez. Byl jsem velmi fotogenický mladík, ale neměl jsem žádnou hereckou zkušenost. „Neboj se a věř nám,“ uklidňovali mě. V novinách pak o mně napsali, že se objevila nová tvář, což mě potěšilo. Mám rád pozornost.

Jak jste se dostal do Kalifornie, kde dnes žijete?

V Berlíně jsem zase potkal mladého Guse Van Santa. Chystal Mé soukromé Idaho s těmi dvěma mládežnickými idoly Keanu Reevesem a Riverem Phoenixem, a že pro mě má roli. Hanse, pochopitelně, jak jinak. V amerických filmech jsem vždycky Hans, v Japonsku zase Hansmann. Každopádně díky Van Santovi jsem získal povolení pracovat v Americe. Na premiéře se pak objevila moje česká kamarádka Anna Dokoupilová, sestra slavného malíře Jiřího Georga Dokoupila, a přemlouvala mě, ať ve Státech zůstanu. Zprvu jsem to odmítal, ale po dvou sklenkách červeného se mi ta idea zalíbila. Už jsem tam 25 let.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků