Článek
„Stanové městečko bylo takřka prázdné, protože všichni byli ještě v centru města na festivalu, když se ta bouřka asi hodinu před půlnocí přihnala,“ uvedl Jakub Žikeš z městské společnosti KV City Centrum, která stanové městečko provozuje.
„Létalo tady asi padesát stanů. Stany, které neodlétly, tak ty bouřka vyplavila. Kolem půlnoci, po první bouřce, se začali baťůžkáři vracet z města. Bez přístřeší zůstalo asi šedesát sedmdesát lidí, které jsme různě rozdělili na nocleh pod pergolu občerstvení nebo do našich kanceláří,“ popisoval Žikeš.
Bez elektřiny
„Vypadl asi na dvě hodiny proud, tak jsme zavolali hasiče, aby nám to tady osvítili. To nás zachránilo,“ pokračoval správce.
Ze Stanového městečka do festivalového dění odcházeli lidé ve středu ráno s deštníky a zabalení v dekách.
„Chybělo nám pár kolíků, takže nám do stanu dírou napršelo. Kaluž byla jen na mé polovině stanu. S kamarádem jsme vzali trička a další oblečení a kaluž vytřeli. Zbytek noci jsem ale stejně spal v mokrém spacáku,“ popisoval Ondřej Lebeda z Prahy, který se na recepci marně sháněl po veřejné prádelně se sušičkou prádla.
„Tady nejste v Praze, tady se stále suší prádlo pouze ve větru,“ vtipkoval jeden z místních novinářů. „To jsem udělal, prádlo jsem pověsil, ale ráno zase pršelo, takže mám vše mokré podruhé,“ krčil rameny baťůžkář.
Dobrodružná noc
„Bouřka nám stan napůl rozbořila, takže jsem spala v boudě správce, kam nás pustili. Bylo to dobrodružství,“ uvedla studentka Michaela z Prahy, která bydlí ve stanovém městečku s matkou Marcelou.
„Matka držela dvacet minut stan za šňůry, aby nám neuletěl,“ dodala studentka. „Dostala jsem od někoho suchou deku, takže já spala dál ve stanu, protože jsem se bála, že přijde druhá bouřková vlna. Musel být někdo připravený chránit stan vlastním tělem,“ popisovala naopak daná dáma.
„Nikam odsud nejedeme, čekáme na přátele. Nesmíme jim ale říct, jak tady pršelo, aby si to nerozmysleli,“ dodala.
Útěk pod pergolu
„Nám bouřka stan zcela zbourala,“ uvedla Aneta z Kladna. „Přesunuli jsme se spát pod stříšku u bufetu. Měli jsme v plánu bez ohledu na déšť odjet ve středu, ale nemáme auto a mokré věci půjdou jen těžko zabalit do baťohu. Musíme počkat, až trochu oschneme,“ pokračovala Aneta.
„Zajímavé na tom všem bylo, že v pět hodin ráno to tu žilo už normálním životem, žádný stres ani panika. Všichni si z té bouřky dělali srandu,“ uzavřel Žikeš s tím, že pro horší bouřky je v záloze nedaleká tělocvična na sídlišti Čankovská.