Článek
Hugi bydlí na malém městě kdesi na východě Islandu. Je učitelem na základní škole, do své práce ovšem není kdovíjak zažraný. Je takzvaně náplavou. Přistěhoval se z hlavního města Reykjavíku, aby se mu snadněji zapomínalo na alkohol, který před časem na hodnou chvíli přebral vládu nad jeho životem. Teď už ale vše vypadá stabilně. Hugimu se sice nedaří si udržet novou přítelkyni, nemůže zapomenout na předchozí, ale aspoň je aktivním členem zdejší protialkoholní miniskupiny.
Jenže pak se zničehonic na zápraží Hugiho prostého domku objeví jeho rozverný otec, který se právě vrátil z Thajska, kde oblažoval Thajky šarmem a Thajce pivem. Provozoval tam totiž hospodu. Pro uzavřeného třicátníka, co se snaží abstinovat, ideální táta.
Právě na protikladu povah Hugiho a jeho otce stojí celé vyprávění, v němž Sigurðsson využívá lehké nadsázky k vykreslení propletených vztahů v rámci znovuzformované rodiny. Nejde mu tolik o dramatický oblouk, drží se při zemi, ale o to realističtěji jeho snímek vyznívá.
„O svých filmech nerad mluvím jako o komediích, i když jim tak hodně lidí říká. Jsou to spíše dramata, kde nechybí komické, ale ani smutné okamžiky,“ řekl islandský režisér Sigurðsson serveru Cineuropa. A dramata jsou to úspěšná.
Díra do světa
„Island je malá země a islandština malý jazyk. Mluví jím jen asi 300 tisíc lidí. Samozřejmě je to pro filmaře omezení, ale zároveň myslím, že tím u ostatních vzbuzujeme zvědavost. Třeba Američané sami od sebe natočili remake mého debutu Doprava, doleva,“ říká režisér, kterému tak už první film stačil, aby dokázal, že i vyslanec menší kultury může udělat díru do světa.
Hafsteinn Gunnar Sigurðsson
Snímek Doprava doleva, příběh dvou cestářů, kteří se vydávají odkázáni jeden na druhého islandskou pustinou, byl promítán na karlovarském festivalu v roce 2012 v rámci sekce Deset evropských režisérů očima Variety. Sám Sigurðsson tehdy západ Čech osobně navštívil. Americkou verzi Prince Avalanche natočil režisér David Gordon Green, zahráli si v ní hvězdní Emile Hirsch a Paul Rudd, získala Stříbrného medvěda na Berlinale a na MFF Karlovy Vary byla k vidění loni.
Jestli podobný „americký“ osud čeká Paříž Severu, je ve hvězdách. Každopádně první možnost všimnout si Sigurðssonova druhého celovečeráku budou mít zahraniční producenti spolu s karlovarskými diváky už 8. července ve velkém sále hotelu Thermal.
