Článek
Podstatnou část záběrů z filmu tvoří konverzace mezi otcem a synem v autě na cestě z finského Oulu do bývalého bydliště rodiny ve švédském Göteborgu.
Režisér, aby mu neuniklo ani slovo, nechal připevnit na kapotu tři kamery. „Věděl jsem, že budou hodně mluvit – cesta je dlouhá. Ale i hodně mlčet. Jsou to Finové,“ řekl Novinkám ve Varech Mika Ronkainen.
Finové jako občané druhé kategorie
Film zachycuje dodnes ožehavé téma – emigraci Finů do Švédska v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Šli takzvaně za lepším. Čekala je tvrdá práce i tvrdá realita.
Denní rasismus, xenofobie, šikana finských dětí ve švédských školách, nepochopení úřadů. Problémy řešili po svém – propadávali alkoholismu, páchali sebevraždy, otcové utíkali od rodin.
Finský režisér Mika Ronkainen
Ten Kaiův sice zůstal, ale vzorně rozhodně nežil. Slavný muzikant s ním vše probírá v autě. A dozvídá se mnohé, třeba to, že rodina odešla z Finska do Švédska vlastně kvůli krádeži.
Přesto není dokument depresivní. O to se stará hudba – finský rock. Melodický, patetický a hlavně velmi chytlavý.
Snímek získal cenu za nejlepší severský dokument na festivalu v Göteborgu 2013. Ve Varech je promítán v sekci Deset evropských režisérů očima Variety.