Scházíme se v půl deváté ráno nad šálkem kávy v luxusním hotelu Pupp. Na Itala i herce netradiční hodina. Netypický je také Striano - klidný, drobný muž, který se evidentně stydí. Při vzpomínání na minulost se do očí nekouká. Vypráví ale trpělivě.

Moji rodiče se toho bohužel nedožili, a to mě mrzí. Myslím na ně a jsem opravdu moc smutný, že mě nemohou vidět teď, v novém životě

O dětství kurýra v neapolském přístavu, o chuti kokainu, o tom, jak vodil americké námořníky za „kurvami“. Jeho výraz se změní, když se otázky stočí na umění. Rozzáří se. V září oslaví čtyřicetiny a věří, že mu berlínský Zlatý medvěd pomůže začít znovu.

Jak se cítíte v jednom z nejluxusnějších českých hotelů?

Je zvláštní tady sedět. Hotel vypadá jako hrad. A samozřejmě ta změna na rozdíl od vězeňské cely je obrovská.

Zmínil jste vězení. Za co jste seděl, když vás režiséři, bratři Paolo a Vittorio Tavianiové obsadili do role Bruta?

Naposledy - když vznikal film, jsem byl odsouzen za organizovaný zločin, spojení s mafií. Dostal jsem tehdy osm let.

Kolikrát jste vlastně pobýval za mřížemi?

Je to složité. Ale prvně jsem se do jakéhosi nápravného zařízení pro mladistvé dostal ve čtrnácti. Pak ještě několikrát. Třeba v sedmnácti a osmnácti. Poté jsem se ovšem na delší čas zklidnil. Pomohla mi k tomu literatura, svět knih, které jsem sám pro sebe objevil.

S kriminální drahou jste tedy začal velmi brzy.

Můj osud je typický pro Neapol. Byl jsem vlastně dítě, když to všechno začalo. Ve třinácti jsem jako kurýr pomáhal pašovat kontraband, nelegální cigarety, které se do Itálie dostávaly na amerických lodích. Má cesta s nimi vedla z přístavu do vnitrozemí.

Vše samozřejmě řídila mafie. Pak jsem americké posádky lodí vodil za neapolskými kurvami. Zhruba ve stejnou dobu jsem začal kouřit marihuanu a netrvalo dlouho a přešel na kokain.

Salvatore Striano seděl v nejtvrdším italském žaláři Rebbia.

Salvatore Striano seděl v nejtvrdším italském žaláři Rebbia.

FOTO: KVIFF

S životem za mřížemi jste stíhal i divadelní a filmovou kariéru. Jak se vám hrál Brutus?

Skvěle. Je to krásná role. Prostě Brutus je Brutus. Miluji celou hru. Mám za sebou ale i jiné divadelní a filmové role. Natáčel jsem třeba velmi úspěšný snímek o italské mafii Mattea Garroneho Gomorra (byl uveden i ve Varech, pozn. red.).

Přeci jen, zvítězí umění nad zločinem?

Věřím v to. Žiji přítomností. Budoucnost neřeším. A nechci si ji ani nijak představovat.
Nechci podléhat falešným snům. Jestli mám vyslovit to, co si přeji, rád bych zůstal ve světě kultury. Budu čekat na to, co se stane. Brutus samozřejmě můj život změnil, ale já musím tvrdě pracovat dál.

Co říká vaše rodina na váš nový život?

Sourozenci jsou šťastní (má dva bratry a jednu sestru, pozn. red.). Moji rodiče se toho bohužel nedožili, a to mě mrzí. Myslím na ně a jsem opravdu moc smutný, že mě nemohou vidět teď, v novém životě.