Marcello natočil silně stylizovaný poetický dokument, plných tajemných černobílých záběrů, vznešené hudby a pasáží, které připomínají hraný film.

Příběh Enza a Mary odkrývá retrospektivně pomocí magnetofonových záznamů, které si posílali ve vězení, kde se seznámili. Vydrželi spolu dvacet let, o čemž je režisér později nechá mluvit na kameru. Mary díky Enzovi opustil(a) drogy a rozhodl(a) se čekat mnoho let, až přítele pustí z vězení.

Vlčí chřtán vyhoví nejlépe nostalgicky laděným divákům. Poskytuje pohled do zanikajícího světa přístavu, tuláků neboli „jeskynních lidí“, námořníků a prostitutek. Pietro Marcello hledá poezii v ohromných industriálních prostorech i v zašlých barech, kde se scházejí zkrachovalé existence, popíjejí, tancují a pro ostré slovo či ránu nejdou daleko.