Působíte velmi radostně - co vás přivedlo k napsání a natočení tak smutného filmu?

Tragický zážitek poskytuje obrovské množství materiálu. Hoře je silná emoce, je to nekonečná studnice, ze které mohu čerpat, protože zármutek znamená, že se vám emoce každou chvíli mění. Pro spisovatele, scenáristu je to opravdu zajímavé. Nejdůležitější však pro mě bylo napsat něco o rodině, která se dala dohromady. V  okamžiku, kdy se stala tragédie, držela pohromadě a nerozpadla se.

Měla jste ve vlastní rodině nebo v okolí podobnou tragédii?

Mému tatínkovi zemřel syn ještě předtím, než jsem se narodila. Takže nevím, jaké to je, přijít o sourozence, ale vím, jaké to je, vyrůstat s rodičem, který je zarmoucený, trápí se pro někoho, o koho přišel. Můj tatínek o tom nemluvil, jen jednou mi řekl, že jsem měla bratra, který zemřel, když mu byly tři roky. Chviličku, jen pár minut mluvil a pak už se k tomu nikdy nevrátil. Přesto myslím, že mě to ovlivnilo. Určovalo to, jaký byl můj otec jako rodič, jak mě vychovával.

Co myslíte, že přitahuje diváky na příbězích, které by sami nechtěli nikdy zažít?

Lidé jsou teď na tom hodně špatně, prožívají těžkou dobu, a u tohoto filmu si mohou zabrečet, mají k tomu konkrétní důvod. Každý si potřebuje někdy poplakat a ne vždy se rád přizná k pravé příčině. Film mu v tom pomůže.

Očekávala jste tak ohromný úspěch, jaký sklidil váš film už při svém prvním uvedení na festivalu v Sundance?

Vůbec ne. Byl to můj první film, měla jsme každý den hrozný strach, ale dopadlo to moc dobře a jsem opravdu pyšná. V Sundance (předtím ho viděla jen rodina a nejbližší přátelé, dohromady nejvýš patnáct lidí) bylo 1500 diváků a tleskali mi, dokonce vstávali. A nejdůležitější pro mě bylo, že mě pak lidé zastavovali na ulicích, děkovali mi a říkali, že jim film pomohl v jejich vlastním zármutku, v tom, jak se s ním vyrovnat.

Jak se debutantce může podařit získat Susan Sarandonovou a Pierce Brosnana?

Nevím, měla jsem asi obrovské štěstí. Napsala jsem scénář, když jsem pracovala jako vychovatelka, starala jsme se o devítiměsíční miminko. Chovala jsme ho na klíně a psala přitom o smrti dítěte. Bylo to pro mě hodně osobní téma a asi to na oba zapůsobilo.

Pierce Brosnan měl kromě toho příležitost zahrát si někoho úplně jiného, než je James Bond. Dalo mu to příležitost ukázat, že jeho talent je všestrannější. A Susan je herečka, která riskuje, nebojí se pracovat s mladým člověkem. Takových herců moc není, je opravdu velkorysá. A důležité bylo, že ten scénář velmi osobně oslovil producentku, které jsem ho nabídla. Sama totiž také přišla o bratra.

Nechtěla jste - už vzhledem ke svému půvabu´- zkusit štěstí také jako herečka?

Kdepak, rozhodně a vůbec ne! Jsem hrozně plachá, je pro mě těžké být před kamerou, radši zůstanu za ní. Když jsem přijela do Karlových Varů, vystoupila z auta a hned začaly cvakat spouště fotoaparátů, myslela jsem, že umřu. Byla jsme hrozně nervózní, i když jsem moc ráda, že jsem tady a lidé mohou vidět můj film.

Co máte v plánu pro nejbližší dobu?

Píšu film pro Hilary Swankovou, která ho chce i produkovat. Jsem nadšená, je to adaptace knihy You´re Not You, moc se na tu práci těším.