Hlavní obsah

Ulrika. Sloupek Štefana Švece

Právo, Štefan Švec, SALON

Goetha poprvé potkala, když jí byly dva. To ho ještě, na rozdíl od své tehdy sedmnáctileté matky, moc nezaujala. Když pak dorostla do sedmnácti ona, všechno bylo jinak. Před dvě stě lety – mezi roky 1821 a 1823 – dvaasedmdesátiletý kníže básníků zamilovaně tokal před mladičkou Ulrikou von Levetzow v Mariánských Lázních, vodil ji po kopcích, vyprávěl obsahy svých knih, nosil květiny a sbíral s ní kameny, které dodnes mají v klášteře Teplá.

Foto: archiv Muzea Most

Portrét Ulriky von Levetzow

Článek

V létě 1823 ji požádal o ruku a použil nejvyšší páky – o zprostředkování poprosil sasko-výmarského arcivévodu Karla Augusta. Ulrika nemohla přímo odmítnout, ale vyhnula se odpovědi a zanedlouho s matkou odjela do Karlových Varů. Goethe se ze zklamání vypsal v jedné ze svých nejsmutnějších básní – v Mariánskolázeňské elegii. Do Čech se pak už nikdy nevrátil.

Ulrika se dožila 95 let, zemřela roku 1899. Nikdy se nevdala. Byla přitom krásná stejně jako její matka. Ta se vdala třikrát, Ulričina biologického otce opustila už v osmnácti, po dvou dcerách. Děsně karbanil. Vzala si jeho bratrance, porodila mu svou poslední dceru a šťastně s ním žila, dokud nepadl u Waterloo. Třetí matčinou láskou byl o čtrnáct let starší český šlechtic, se kterým už zůstala.

Umělecké dílo života. Goethe jako košatý strom, který všechny zastínil

SALON

Ulrika měla dobrý vztah se všemi třemi svými otci i oběma sestrami.

Čile se vídala i s pěti nevlastními sourozenci, které jí postupně přidělal její biologický tatínek. Když jí mladší sestra předčasně zemřela, starala se o její děti, potom o dožívající matku.

Po ní a jejím posledním muži zdědila panství, kde se stala dobrodinkou chudých a založila školu pro nezaopatřené dívky. Sama v ní učila. Zajímala se o zeměpis, přírodovědu a podporovala náboženskou toleranci. Čas trávila ručními pracemi, psaním, četbou, hrou na hudební nástroje a filantropií. A odmítáním nekonečných žádostí o interview s tématem Goethe.

Ačkoli mluvila hlavně německy, přes svého posledního otčíma se seznámila s Kašparem ze Šternberka a stala se nadšenou podporovatelkou Vlastenského, později Českého, dnes Národního muzea. Byla členkou jeho Společnosti a věnovala mu slušnou část dědictví po matce.

Foto: Milan Malíček, Právo

Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.

Žádná z těchto zásluh, jakkoli velkých, ale nezajistila, abychom si Ulriku pamatovali. Zajímáme se o ni proto, že se líbila starším pánům.

Nešťastný příběh zamilovaného Goetha nás baví a dojímá už dvě století. Vznikly o něm knihy i filmy, vypráví se v muzeích. Ulrika celých dalších skoro osmdesát let trvala na tom, že „Es war keine Liebschaft“, o žádný milostný vztah nešlo. Goethovy dopisy ale před svou smrtí spálila. Jako moudrá žena věděla, že by mu jejich zveřejnění spíš ublížilo. I klasik může breptat jako středoškolák; před krásou neobstojí ani génius.

Reklama

Související témata:

Související články

Povrch Islandu. Sloupek Štefana Švece

Každý, kdo jel kdy na Island, tam úplně náhodou potkal jejich prezidenta a potřásl si s ním rukou. Island je přesně ta země, kde prezidenti sedí v hospodách,...

Vedro je tady. Sloupek Štefana Švece

Ludvík Vaculík psával každý rok fejeton o jaru. Nic proti tomu, jaro je milé období. Málokdo si se škarohlídem z písničky Ivana Mládka zanotuje: Už je tu zase...

Výběr článků

Načítám