Hlavní obsah
Šéf Facebooku Mark Zuckerberg při slyšení před americkými senátory Foto: Alex Brandon, ČTK/AP

Facebook mě tuhle na tři dny zablokoval za obrázek, který si dělal srandu z nacismu. Byl na něm totiž Hitler. Jistě to není zpráva hodná novin, jen střípek do širšího obrazu zoufalství, s nímž se potýká největší sociální síť světa.

Šéf Facebooku Mark Zuckerberg při slyšení před americkými senátory Foto: Alex Brandon, ČTK/AP
Štefan Švec: Trampoty pana Facebooka

Ta, která o pár dní dřív na několik hodin zrušila dokonce profil oblíbených Oprásků sčeskí historje, protože se tam mluvilo o Němcích. Porušoval prý zásady komunity; přeloženo do češtiny: mohl by urazit nějakého Němce.

Problém není v tom, že by Facebook zaměstnával jen pitomce a roboty, co nerozumějí vtipu. Trápí se, protože selhává ve své základní misi: vytvořit svět, ve kterém chcete trávit co nejvíc času. Cílem Facebooku nikdy nebylo budovat veřejný prostor, arénu svobodné výměny názorů. Naopak, snaží se nám ukazovat jenom to, co chceme vidět, náš vlastní ňuňu vesmírek, kde se nám všechno bude líbit a za jakoukoliv aktivitu dostaneme animovaná uznáníčka od jiných. Čím víc hodin v tomhle uspokojujícím prostoru probendíme, tím víc našeho času se dá prodat inzerentům.

Jak už to bývá, v úspěchu projektu se schovává jeho Nemesis. Čím monopolnější je Facebook v rozdělování informací, tím častěji se ozývají hlasy, že ovlivňuje společnost. A že se ze soukromého webu stala agora, obří křižovatka zpráv, vtipů, obrázků a postojů, jež by měla být pod veřejnou kontrolou. Facebook začal narážet na limity své představy o co nejhezčím a nejbezpečnějším prostoru pro každého.  Vlastně jsou to limity demokracie jako takové – lidé se kupodivu nepředhánějí jen v ukazování svých ušlechtilých činů, z velké míry jsou to úchylné, zlé, cynické a nemilosrdné bestie, které se rády smějí druhým a ubližují jim. Když ze svého serveru odstraníte to, co může někoho zranit, zraníte někoho jiného.

Štefan Švec

Foto: Milan Malíček, Právo

Nejen Facebook, ale celý veřejný svět je v panice ze stoky, která se vyvalila z lidstva, když pro to dostalo nástroj. Krajní reakce fanatiků („každý smazaný komentář je cenzura“ versus „všechno, čím se někdo cítí uražen, je nepřípustná hate speech“) jako obvykle ničemu nepomáhají. Šéf Facebooku Mark Zuckerberg je v takové tísni, že sám volá po veřejné kontrole své sítě, a to až orwellovskými slovy: „Čím aktivnější roli budou hrát vlády a regulátoři, tím lépe můžeme ochránit svobodu vyjádření.“ Jak jinak, každá vládní regulace přece vždycky pomáhala svobodě vyjádření. Facebook žebrá o zásahy vlád, aby nemusel mazat obsah na vlastní odpovědnost. Aby se mohl na politiky vymlouvat.

Než se lidstvo naučí pracovat s novou technologií, ať už jde o knihtisk, či dynamit, prožije si obvykle pár desítek let chaosu. Sociální sítě jsou spouštěčem chaosu dnešního, a taky testem, nakolik můžou obstát základní ideály demokracie. Nakolik se osvědčí víra, že lidské společenství je schopno si samo svobodně zvolit nejlepší cestu, ať už ho ovlivňuje cokoliv.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků