Článek
Skoro každý z nás má své oblíbené chyby. Chodíme po světě, a jen co někde zmerčíme hloupost, na kterou jsme citliví, nadskočíme decimetr nad asfaltový koberec – částečně radostí a částečně nepřekonatelným nutkáním soptit.
Pro mě osobně jsou takovým spínačem zvratná zájmena. Jakmile vidím plakát s nápisem Prodejte nám váš byt (obvykle s velkým V pro efektivní zvýšení chybovosti), rozbliká se mi dioda a začnu křičet Svůj byt, vy tupolebci, svůj!
Znám jiné lidi, které přivádí k nepříčetnosti nekontrolovaná invaze předložky na: Osobní odběr na prodejně, zaklikáváme v e-shopech. Pro zboží doražte na obchod v Kunraticích. Různé předložky existují, protože mají různé významy. V krabici znamená něco jiného než na krabici, stejně tak ve stole a na stole. Setřeme-li rozdíl mezi předložkami, jazyk se ochudí o možnost vyjádřit význam. Pokud na prodejně bude znamenat totéž co do prodejny nebo v prodejně, nikdo už ve větě na prodejně je anténa nerozliší, jde-li o sortiment nebo o vybavení střechy. Přijdeme o jeden jazykový prostředek.
Jsou lidé, které štve míchání předložek díky a kvůli (Díky hurikánu Katrina přišlo o život půl miliónu lidí.), jsou další, alergičtí na moderní výraz animátoři ve významu šašci, co baví vaše spratky na dovolené. Animátoři bývali přece dřív machři, co uměli rozpohybovat kreslený film.
Zaplaťbůh za hnidopichy. Jejich boj, obvykle legračně osobní, často brání důležitou hodnotu, která se ztrácí. Jsou protilékem na lhostejnost, lenost a fušeřinu a učí nás všímat si drobností, které normálně nezaznamenáme. Hnidopiši mívají pro své hnidopišství dobré důvody. „Když není banka pečlivá v psaní svých otvíracích hodin,“ upozorňuje mě milý čtyřicátník, „jak pečlivě potom bude spravovat mé peníze?“
