Článek
Týká se to tři čtvrtě milionu lidí, ale nejen jich, dopadá to i na jejich příbuzné, takže je tímto neblahým fenoménem zasažena zhruba pětina populace. Zatím jsme pro ně neudělali dost, insolvenční zákon je výsměch, protože ani po pěti letech oddlužování za podmínek, za kterých se reálně nedá přežít, nemají lidé jistotu, že se svých dluhů skutečně zbaví.
Bez řešení předlužení značné části obyvatel by nemělo smysl ani zvyšovat minimální mzdu, což je ale také potřeba udělat.
Samotným zvyšováním minimální mzdy rostou odvody lidem, kteří už ze systému vypadli úplně, respektive vinou exekucí odešli do nejisté šedé ekonomiky, a také se tím paradoxně snižují doplatky na bydlení těm, co pracují za minimální mzdu, a tedy je často nutně potřebují.
Souvisí to tak s dalším problémem, který sužuje mnoho občanů a který se týká právě bydlení. Nájmy rostou i ve městech, kde je bytů dostatek, protože jsme dopustili, aby se z bydlení stal předmět spekulací. Nebyli jsme schopni za třicet let vytvořit zákon o sociálním bydlení a mezitím už krize zasahuje i střední vrstvy. Bydlení je problém pro lidi ve městech, pro důchodce nebo pro rodiny s dětmi. Stát po roce 1989 převedl bytový fond bezúplatně na obce a ty ho často v domnění, že soukromé je vždy lepší než obecní, zprivatizovaly. A tento trend nadále pokračuje, přestože mají obce v důsledku problém, když chtějí plnit svou funkci, tedy pomáhat vlastním občanům.
Vytvoříme zákon, který dá bytové politice solidní rámec a obcím pomůže s výstavbou nebo udržováním bytového fondu. Tím, že obce budou vlastnit podstatnou část bytů, budou moct ovlivňovat ceny bydlení. Postavíme se spekulacím s byty pásmovým zdaněním.
Novoroční projev předsedy Senátu Jaroslava Kubery
Za pragocentrismus a letité přehlížení problémů, s nimiž se potýkají lidé mimo velká města, se stydíme. Jako političtí představitelé jsme v tomto ohledu hrubě selhali. Začneme tím, že se vydáme do všech koutů země a vyslechneme, jakým potížím lidé čelí, a budeme pracovat na účinných řešeních. Regiony jako Šluknovský výběžek už nikdy nebudou místem sociálních nepokojů. Nebude nám lhostejné, když se někde bude rušit nemocnice nebo nebude fungovat dopravní spojení, do rozvoje regionů budeme investovat prioritně.
Naše země má ještě naději, jde jen o to, jak se k tomu postavíme. Společnost nemusí být rozdělená, když nebudeme zapomínat na to, že je potřeba pro její soudržnost něco dělat.
----------------------
Nějak podobně bych si představovala státnický projev od vrcholného politika v době, kdy je ještě příležitost problémy řešit. Trochu mě mrzí, že ekonomická krize přijde zřejmě dřív, než se někdo takový objeví.
