Článek
Zrod mluvicí kinematografie na přelomu 20. a 30. let poháněly ekonomické příčiny, nikoli samovolný technologický rozvoj; její domácí podobu neutvářeli Vlasta Burian, Hugo Haas nebo Vladimír Slavínský, ale Miloš Havel, Julius Schmitt a jiní producenti (s výrazně nižším uměleckým cítěním), potažmo zahraniční koncerny.
Počátek 30. let byl pro mnohé tvůrce dobou vystřízlivění. Slibný rozvoj němého filmu se zastavil na úkor zvukové atrakce, která negovala celosvětovou přenosnost mlčících obrázků, a pro producenty i provozovatele kin nastalo období závislosti na patentech a nadnárodních korporacích. Čím jiným se pak měl film stát nežli průmyslovým odvětvím? Ostatně i název knihy vychází z dobového diskursu, kde alegorické obraty jako konservy se slovy či továrna na zvuk naznačovaly sériovou podstatu výroby filmových děl.
Autor knihy si dal si za cíl zmapovat opomíjená témata československého filmu 30. let a vytvořil obsáhlé a pečlivé dílo, jež může být do budoucna zdrojem pro další odborné práce i případnou inspirací umělecké tvorby situované do dané doby.
Spotřeba Konzerv se slovy se však nemusí týkat pouze vzdálené minulosti, neboť jejich záruční lhůta se v souvislosti s aktuálním rozvojem komunikačních možností značně prodlužuje. Vždyť gramofonová deska či zvukový film byly vlastně také novými médii a Szczepanikova publikace může poodkrýt leckteré zákonitosti současné internetové konzumace audiovizuální tvorby. A vzhledem k blížící se strukturální přeměně filmu, jež nebude nepodobná té z přelomu 20. a 30. let, nás možná brzy čekají konzervy nové, tentokrát ve stylu 3D.