Článek
Svého času měl období, kdy se touto metodou redukce nutně dostal až ke čtenářské nesrozumitelnosti. V té byl na přelomu tisíciletí přímo virtuosem. Sám za sebe ale musím říct, že není nutno všemu rozumět. Stačí mi úžas. Rád jsem se procházel bizarním líviovým, lenkovým, monikovým, revolverovým, magnoliovým světem, který mi byl s vehementní uhrančivostí Dynkou předestřen.
Slovníky, knihovnické databáze a záložky knih uvádějí, že se Jiří Dynka narodil roku 1959 v Luhačovicích. Ve skutečnosti se tak stalo v tehdejším Gottwaldově, ale jenom proto, že v Luhačovicích není porodnice. Stejnou komplikaci má s místem narození Dynkův luhačovický blíženec Zdeněk Petrželka. Ten si to ještě zkomplikoval pseudonymem Jan Antonín Pitínský, to je ale zase jiný příběh. Nicméně v nové Dynkově sbírce Poběžme natrhat růžové kakosty (Větrné mlýny 2013) o Pitínském pojednává jeden celý oddíl s názvem Psaníčka. A shodou okolností se mi poštěstilo nahlédnout do básníkova alchymistického tyglíku.
To bylo tak: na jaře 2011 jsme s Pitínským připravovali pro Divadlo Petra Bezruče v Ostravě inscenaci Bluesmeni. Pitínský právě zároveň zkoušel v Národním divadle Konec masopustu a po zkouškách jsme se scházeli v Krásných ztrátách. Jednou přiběhl do kavárny celý zchvácený rozhořčením. „Představte si, co mi provedl ten můj vzácný kamarád.“ „Který?“ opáčil jsem. „No přece Jiří!“ „Ukradl vám snad korunovační klenoty?“ „Něco mnohem horšího!“ rozmáchl se Pitínský doširoka. „On se dočista zblbnul do toho unylého sentimentálního Stehlíka a není s ním řeč. Umanul si, že nejlepší knihou všech časů je Země zamyšlená.“
Nazítří se za mnou v Divadelním ústavu zastavil Jiří Dynka, aby se poptal, co Bluesmeni, ale především, aby mě věrozvěstsky obeznámil se svým novým knižním objevem.
Po těchto setkáních následovala smršť esemeskových zvolání do noci.
Po těchto setkáních následovala smršť esemeskových zvolání do noci. „Ach, ten JD nebohy. Domluvte mu, prosim. JAP“
„Copak JAP zapomnel, co je krasa?“
Výsledkem esemeskové korespondence mezi Pitínským a Dynkou, do které jsem byl zčásti a bez vlastního přičinění vtažen, je pak v aktuální sbírce následující báseň: Trojdílnou Stehlíkovu Zemi zamyšlenou: / s pompou… jsem vroucně… vměstnal / vedle Proustova Hledání ztraceného času / v mé domácí knihovně… esemeskuji JAP… // raději jihočeské kropniky Ladislava Stehlíka / než Paula Celana…! Esemeskuji JAP…
Celý oddíl Psaníčka se nachází až na samém konci sbírky, jejím těžištěm jsou ovšem výlety, které Dynka podnikal mezi únorem a srpnem 2011. Zavedou nás do Posázaví na zříceninu hradu Odranec, do kraje Josefa Lady, na Zbraslav, do Mníšku pod Brdy, do Krčského lesa nebo do okolí Luhačovic: 16. červenec 2011, sobota: / jasno až polojasno… poznámkový blok / po ruce… jde se ze Senohrab… / za hrusickým hřbitovem nás znervóznilo, / že začaly žně… na polích pšenic / s pleťovým odstínem růžovým a plavým… / život je den… jeden…! // Cestou kocoura Mikeše… odreagujeme se / chůzí do Struhařova… / posezením u Hliněného rybníka… žbluňk!
Ivan Wernisch a Jiří Dynka
Pokud by snad někdo váhal, co je kakost v názvu Dynkovy sbírky, potom vězte, že je to květina. Vyskytuje se ve varietách jako kakost luční, bahenní a smrdutý. Květy má modré, případně červené. Neplést s Kakostou! Kakostu mi přihrála další shoda náhod. Ladův kraj mám taky rád. Na rozdíl od opěšalého poutníka Dynky ho brázdím na horském kole, a ačkoliv je to v rozporu s pravidly silničního provozu a o strach, osvěžuji se na výletě pivem. V hrusické hospodě U Sejků se na téma policejní kontroly rozpovídal místní lufťák, Kakosta příjmením: „Si to představte, zrovna teďka v pátek, jedu sem na chalupu a že se cestou stavím pro ženu na Karláku a na křižovatce v Lidický mě stopnuli a prej pane řidiči, odkdy se jezdí na červenou? Tuhle trasu točím denně osmkrát. Jak blikne zleva ve Zborovský oranžová, jde semafor na volno. Povídám pánové, neučte kohouta kokrhat. A policajt: Co děláte za zaměstnání? Já: Co to je za otázku? Tramvajáka. A on: Tak se podívejte, v čem sedíte.“
Zpátky ale k Dynkovi. Blíží se jaro, doporučuji proto zastrčit si sbírku Poběžme natrhat růžové kakosty do kapsy a vydat se s ní na některou z tras Dynkou zbásněných. Verše jsou to vzletné a při chůzi budou pěkně nadnášeti vaše kroky.