Hlavní obsah
Miroslav Petříček Foto: Michaela Říhová, Právo

Malá úvaha Miroslava Petříčka: O směšnosti

Klasikové kdysi předpovídali postupné odumírání státu, který měl zabředat do stále nesmiřitelnějších rozporů. Prognóza jim nevyšla, takže se ani nenaplnila hrozivá vize toho, co mělo přijít potom.

Miroslav Petříček Foto: Michaela Říhová, Právo
Malá úvaha Miroslava Petříčka: O směšnosti

Že však stát jako instituce nějak chátrá, je dodnes platný postřeh. Sice neodumírá, ale sám se likviduje způsobem, jemuž by se i otrlí klasikové podivovali. Stát jako určitý způsob organizace společnosti, který se historicky objevil tehdy, když lidstvo dosáhlo vyšší kulturní úrovně a bylo schopno vytvořit určitý, ač nikoli neproblematický systém norem, se totiž postupem doby stává naprosto směšným.

Jeho představitelé se místo vážné debaty ohrožují vlastní obuví, občas si v parlamentu či jinde nafackují, na řečništích blábolí anebo se navzájem udávají, a kdyby nebyli chráněni imunitou, mohli by pro své přepjatosti leckdy skončit i ve svěrací kazajce. Jejich veřejné prezentace patří na YouTube k nejsledovanějším. Nikoli proto, že by někoho zajímalo, co hlásají, nikoli proto, že by jejich vystupování někoho rozhořčovalo, nýbrž protože jsou směšní.

Stát k tomu tu a tam připouští, že je špatný hospodář, což také setrvale a přesvědčivě dokazuje, takže se zdá, že jeho jedinou snahou je zábavnou formou demonstrovat vlastní neschopnost. Snad i proto nalezly politické strany takové zalíbení v tom, že páchají harakiri v přímém přenosu. Avšak počínání, které ani nepředstírá účelnost, je v lepším případě konverzační komedie, v horším fraška. Směšnost totiž spočívá v nápadném rozporu mezi tím, co člověk činí, a tím, zač své činění sám považuje. Kozel oddávající se zahradničení je směšný.

Ale směšný je i stát, jakmile usiluje o byrokratizaci iracionality, pokud něco takového pokládá za vrchol administrativní dovednosti. Takto se publiku předvádějí kusy z rodu Chlubného vojína či Měšťáka šlechticem, vcelku pěkné osloviny, avšak bez půvabu těch starých komedií, a poučení, která z nich plynou, jsou spíše chmurná.

Je-li účelem státu rozumná správa moci a je-li moc něco, co má vzbuzovat respekt, pak moc, jež je směšná, je totéž co plíživé podvracení státu.

Autorita státu jako instituce nemůže vyplývat z toho, že je vynucena zákonem; měla by být spíše důsledkem obecného přesvědčení, že stát se sám nehodlá povyšovat na božstvo ani vynucovat svá rozhodnutí terorem, ač jednoho i druhého je schopen, neboť má monopol na legitimní užívání moci. Je-li ale mírou jeho povyšování trpaslík a násilí měří podle počtu pohlavků, je jeho autorita, a tedy i moc vepsí.

Vskutku: proslulému výroku o moci bezmocných se snad ani nemohlo dostat směšnějšího převrácení.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků