Hlavní obsah
Fotografie z 15. března 1939 Foto: ČTK

Jakub Šofar: Polívka na výročí

Téměř vždy, když se v kalendáři objeví 15. březen, vyřídí se to traumatické výročí známou fotografií, na níž je přes otevřené osobní auto s německými vojáky vidět do tváří policistům oddělujícím hrozící dav; za ním je nad ulicí reklama továrny na prýmky Josef Koretz. Na jiných fotografiích z roku 1939 „tytéž“ vojáky zase vítá „jiný dav“ hajlováním.

Fotografie z 15. března 1939 Foto: ČTK
Jakub Šofar: Polívka na výročí

Pak povinně následuje několik vět o tom, zda jsme se mohli/ nemohli, měli/neměli bránit, a končí se Benešem. Před rokem 1989 býval v textu i povinný odkaz na Sovětský svaz, který by nám prý pomohl, kdyby nás Západ nezradil. (Vždy mě na jazyku pálila otázka, kudy by se k nám Sověti dostali, když ani s Poláky, ani s Rumuny neměli nejlepší vztahy, ale byl jsem posera.)

Ta opakovaná fotka by se mohla jmenovat: Tak jste nám to konečně opravdu udělali! Na rozdíl od fotek z 21. srpna 1968, které by se zase mohly jmenovat: Jak jste nám to mohli udělat?!

Přál bych si, aby se tenhle kolovrátek někdy roznemohl a aby místo toho média otiskla třeba povídku Ludvíka Aškenazyho Polívka: Ke všemu ještě přijel do Prahy zvláštní vlak a přivezl Čechům mastnou polívku. Plavala v ní žlutá oka a šibalsky mrkala na ten český národ, kdo chtěl, dostal sběračku, ba i nášup, tu máte, přátelé, todle vám posílá Říše, a zadarmo.

Dvoustránkový text – a je v něm vše, co na té fotografii, navíc se smutným humorem, ale především s přiznáním, že se najdou i tací, co si tu polívku dají a bude jim chutnat…

Loni v listopadu měl v Praze dvě přednášky americký historik Timothy Snyder, který se věnuje především dějinám střední a východní Evropy a holocaustu (viz jeho knihu Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem).

Jeho vystoupení v Černínském paláci neslo název Národní státy a Evropa, 1918 a 2018. Mluvil mimo jiné o tom, že historie evropského národního státu je historií křehkosti a často i historií selhání, a taky o tom, že anšlus, Mnichov a pakt mezi Molotovem a Ribbentropem nejsou začátkem příběhu, ale jeho koncem, protože malé středoevropské státy byly již dávno pod německým vlivem kvůli obchodní výměně. První světová válka a rozbití impérií vyústily v absenci velké obchodní zóny a Německo tento trh nahrazovalo. Opravdovou alternativou naší krvavé evropské historie jsou podle Snydera impérium a integrace. A dnešní Evropská unie podle něj zahrnuje jak metropolitní, tak periferní fragmenty bývalých říší.

Jakub Šofar

Foto: Jan Handrejch, Právo

Takový pohled je skoro až heretický. Copak jsme nějaká periferie? Jenže impéria nemají novodobé národní dějiny, jsou součástí dějin světových. Je to uvažování o řád vyšší a pro nás hledání čtvrtého rozměru. Nicméně připomeňme si povzdech Norberta Wienera, zakladatele kybernetiky, že podstatná informace vždy v informačním kanále drhne, zatímco klišé proklouzne jako po másle.

Chtěl jsem tím jen říct, že pokud zatím nemáme kapacitu na to unést Snydera, mohli bychom zkusit aspoň toho Aškenazyho.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků