Hlavní obsah
Praha není Česko, studentský projekt skupiny Intelektrurálně Foto: Pavlína Taubingerová

Brána do dimenze Česko. Ohlédnutí Martina Macháčka za Pražským Quadriennale

Na letošním Pražském Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se ukázali tvůrci z osmi desítek zemí světa. Co se ovšem skutečně vymykalo, byla domácí, za imaginaci oceněná studentská expozice Praha není Česko. Fiktivní cestovní kancelář katapultovala přihlášené účastníky do paralelní reality a originální cestou poodhalila česká specifika, kterým se podobné hyperintelektuální akce obvykle vyhýbají.

Praha není Česko, studentský projekt skupiny Intelektrurálně Foto: Pavlína Taubingerová
Brána do dimenze Česko. Ohlédnutí Martina Macháčka za Pražským Quadriennale

Mezinárodní soutěžní výstava soustředěná na současné uvažování o divadelním prostoru Pražské Quadriennale (PQ) se kromě obvyklého místa činu navrátila také k původní filosofii. Více než na konceptuální, mnohdy až abstraktní instalace, které ji ovládly před čtyřmi roky, se letos soustředila na tu divadelní oblast, kvůli níž akce vznikla – scénografii. Namísto výtvarných artefaktů, jež toho měly s divadlem pramálo společného, expozice častěji připomínaly konkrétní scénické návrhy, nebo se alespoň snažily nějakým způsobem zprostředkovat trendy, estetiku, zkrátka vystavit „něco“, co s divadlem, případně scénografií souvisí.

Také návrat do areálu pražského výstaviště, konkrétně Průmyslového paláce a přilehlého okolí, výstavě prospěl. Zejména ve večerních hodinách se z místa skoro vytrácel odér zlaté éry českého kolotočářství a prostor najednou nepůsobil tak pustě, smutně a jako pouhý doplněk obskurních produkcí na Křižíkově fontáně.

Agitka kontra studentské dada

Česká expozice se na rozdíl od ostatních národních i od studentských realizací „odstěhovala“ na ostrov Štvanice do sousedství prostoru Vila, kde působí soubor Tygr v tísni kurátora Iva Kristiána Kubáka. Hlavní atrakcí instalace, roztroušené mezi adaptované dopravní kontejnery na ploše kolem Vily, měla být sedmihodinová inscenace CAMPQ. Kubák ji připravil spolu s uměleckou šéfkou činohry Jihočeského divadla a souboru LETÍ Martinou Schlegelovou, uměleckým vedoucím divadelního souboru Geisslers Hofcomoedianten Petrem Haškem a režisérem Tomášem Loužným.

Anna Chrtková, Jan Matýsek a Andrea Dudková alias Intelektrurálně

Foto: Pavlína Taubingerová

Sci-fi vize uprchlické krize o internaci mimozemšťanů v detenčním táboře byla ovšem přes ohromný tým, produkční, a především finanční zázemí jen nabubřelou, černobílou napodobeninou vynikajícího filmu District 9 pojednávajícího o tomtéž – ale méně tezovitě. Inscenátoři vše tematizovali na vážno, bez odstupu a výsledkem byl pouze mravokárný kýč.

Naproti tomu studentská expozice pod kuratelou kolektivu nazvaného Intelektrurálně žádné podobně okázalé ambice neměla. Projekt studentů scénografie z JAMU Andrey Dudkové, Anny Chrtkové a Jana Matýska (ten už absolvoval) se spolehl na originální koncept a obešel se bez velikášství i nabubřelých proklamací. Například už bizarní upoutávky odkazovaly k nejlepší tradici dadaismu. A navíc – zatímco mezinárodní porotu nechal CAMPQ absolutně netečnou, právě studentská expozice ji oslovila.

Projekt Praha není Česko jako by duchovně navazoval na předešlou expozici studentů JAMU z roku 2015 nazvanou 0,5°. Vyslanci ateliéru scénografie tehdy přidělenou kóji vybavili pěnostrojem a točili v ní pivo. U dekadentního budoáru vyhrávala romská kapela nebo tam dramatik, dramaturg a hudebník Matyáš Dlab míchal živý DJ set. U expozice se zastavovaly nezanedbatelné počty lidí a návštěvníci se spontánně pouštěli do dlouhých hovorů.

Nyní, o čtyři roky později se kdesi v hlubinách studentské části výstavy tyčila nenápadná, bíle natřená trafika s velkým nápisem Praha není Česko. Okolí fiktivní cestovní kanceláře tvořila křesla, jakási klidová zóna, a uvnitř zela obrazovka, kde se promítaly streamy z jednotlivých výletů. Personál hostil kolemjdoucí párky, pálenkou, zeleninou, zkrátka vším, co bylo k dispozici. Oficiálních výletů bylo šest a jejich provedení i atmosféra v lecčems překonávaly zmíněný CAMPQ. Malý počet účastníků navíc udržoval v napětí všechny zbývající, na které se nedostalo a sledovali dění online. Řada studentských i národních expozic obsahovala headset pro virtuální realitu, studenti JAMU na to šli poněkud živěji.

Praha není Česko, studentský projekt skupiny Intelektrurálně

Foto: Pavlína Taubingerová

Tvůrci každý z výletů opatřili kuriózním názvem a odstupňovali je podle fyzické i psychické náročnosti. Tyto ukazatele však zůstaly spíše v rovině nadsázky a nepatřily k tomu nejpodstatnějšímu. Tím byly stereotypy nebo klišé, které se vážou k české identitě. Místo vážné analýzy je ale organizátoři měnili v hru a zprostředkovali jejich kladné a ludické stránky. Namísto sebemrskání tak studenti účastníkům nabídli jarmareční slavnost – karneval bezpříznakových masek v originálních kulisách. Poštěstilo se mi, že jsem osobně absolvoval pět ze šesti hlavních výletů.

Za hranice českých dnů

Startovací, gastronomický výlet Bez práce nejsou koláče probíhal v režii a za plné účasti kolektivu Intelektrurálně. Ten se se zbytkem výpravy vydal do obce Podůlšany na pomezí Pardubického a Královéhradeckého kraje. Hlavní náplní prvního výjezdu bylo poznávání českých kulinářských libůstek: sestával ze sběru jahod u místního pěstitele a následného vaření jahodových knedlíků včetně přípravy těsta, tedy z ničeho speciálně divadelního, zato s atmosférou a evidentním uspokojením všech zúčastněných.

Druhý, dobrodružný výlet poté probíhal pod vedením studentů Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Záhadnou cestu vlakem přes půl republiky lemovalo vyplňování bizarního dotazníku, jehož cílem bylo ve skupině najít toho „nejtvrdšího“, kdo bude jako jediný připuštěn k uměleckému experimentu. Vhodná kombinace správných odpovědí na osobní, lechtivé až obscénní otázky v několikastránkovém dokumentu měla být bránou k poznání reality. V performanci, jíž se stala vítězka součástí, si tvůrci kladli za cíl prozkoumat vztah mezi skutečností a videozáznamem.

Výlet Upcycling Reality sice proti jiným působil lehce rozpačitě, ale pokud měl Čechy představit coby národ konceptuálních pábitelů, jejichž bádání má spíše žádný než určitý výsledek, tak se to jistě podařilo.

S třetím výletem, tentokrát za historií, se účastníci podívali do nepříliš známých míst Ústí nad Labem a pokusili se tam vyvrátit stereotypy, podle nichž se jedná o nejošklivější české město. Výprava Aussig má šťávu a šmrnc. Aussig hat Saft und Pizzazz pod vedením ředitele městského archivu Petra Karlíčka a konceptuální skupiny Czechia se vydala za méně vzhlednými, ale i netušeně okouzlujícími zákoutími. Vedle nechvalně proslulé Matiční ulice či divotvorného second handu v Neštěmicích nás průvodci zavedli do opuštěného přístaviště nebo hostince Imbiss v Krásném Březně u kontejnerového překladiště. Člověk si najednou připadal jako obklopený magickým realismem: to když jedna z výčepních v bílých šatech na parkovišti navigovala obrovský náklaďák.

Další den se kolektiv studentů JAMU vydal za českou mytologií, konkrétně přízrakem Vodníka. Tentokrát se necestovalo vlakem, nýbrž autobusem. Cestu vyplnil výklad pedagoga Ladislava Čumby, jenž fenomén vodnického přízraku rozložil z hledisek etnografie, etymologie, ale také dějin divadla. U Wolmannova rybníka nedaleko Rakovníka pak tři herci sehráli nenápadný příběh dvou vodníků a jejich partnerky. Šest hodin na otevřeném žáru, s daleko nižšími náklady a v improvizovaných podmínkách se studentům JAMU podařilo výlet koncipovat jako mnohem epičtější a efektnější imerzi, než o jakou usilovali inscenátoři CAMPQ. Kromě rybníku, různých zákoutí a potřeby účastníky nutně nezahlcovat divadelní akcí si vyhráli se starým betonovým přepadem, kde se také odehrálo velkolepé finále s hrou na klarinet.

Praha není Česko, studentský projekt skupiny Intelektrurálně

Foto: Pavlína Taubingerová

Dalšího dne se studenti katedry alternativního a loutkového divadla DAMU na výletě Trampové & houbaři vydali za dalším českým specifikem – mikrokosmem tuzemského čundru. Rozdali potřebné rekvizity jako ešus nebo trampský deník zvaný cancák, kaž dému přidělili speciální trampskou přezdívku a ze Smíchova se vyrazilo do Mníšku pod Brdy.

V průběhu túry kromě krátké přednášky zástupce České mykologické společnosti studenti sehrávali bizarní scénky sestávající z rituálů ezoterické sekty uctívající houby. Ve vrcholné sekvenci jeden z figurantů v montérkách instaloval žampiony v mechoví. Výlet končil masivním opékáním buřtů ve skalách nad Řevnicemi.

Oficiální sérii výletů poté uzavřel performer a výtvarník Michal Pěchouček konceptuální procházkou Reality Spořilov, kam se vydal obhlížet místní vilky k prodeji.

Výhodou celého konceptu byla různorodost. Podíleli se na něm kolektivy, jednotlivci, lidé se specifickým vztahem k veřejnému prostoru, kteří by nemuseli v rámci výběrového řízení na expozici PQ vůbec uspět. Tvůrcům se podařilo katapultovat převážně zahraniční účastníky do paralelní reality, mimo výstavu, výstaviště a ve většině případů i mimo hranice Prahy. Mimo prostor, mimo čas.

Martin Macháček (1985) je dramatik, divadelní kritik a publicista.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků