Hlavní obsah
Apolena Rychlíková letos za své salonní sloupky získala Novinářskou cenu. Foto: Jan Handrejch, Právo

Apolena Rychlíková: Ty „druhé” děti

Na okamžik, kdy jsem poprvé vstoupila do setmělé chodby jedné z několika stovek českých ubytoven, nikdy nezapomenu. Kromě vizuálního vjemu mi utkvěl i ten čichový: podivný pach neodstranitelné špíny v kombinaci s levnými čisticími a pracími prostředky – jako nikdy nemizící připomínka toho, v jak otřesných podmínkách musejí desítky tisíc lidí přežívat. A spolu s nimi jejich děti.

Apolena Rychlíková letos za své salonní sloupky získala Novinářskou cenu. Foto: Jan Handrejch, Právo
Apolena Rychlíková: Ty „druhé” děti

Agentura MEDIAN zpracovala pro ministerstvo práce a sociálních věcí analýzu zkoumající dopady nejistého bydlení na děti. V nevyhovujících podmínkách jich u nás vyrůstá celá třetina! Jsou to děti, které často nemají vlastní postel, natož pokoj. Děti, které se stydí chodit do školy, protože nemají možnost se pravidelně mýt nebo si prát oblečení a spolužáci se jim za to posmívají. Děti, které formující část života tráví ve stresu – ten se totiž s nejistým bydlením úzce pojí a zanechává v lidech doživotní rány. Studie jasně ukazuje, že děti s nekvalitním bydlením mají v průměru horší zdravotní stav, prospěch i komunikační schopnosti. Navíc je oproti dětem z normálních, kvalitních domovů čtyřikrát pravděpodobnější, že se budou potýkat s výchovnými problémy.

Stěhování absolvovala za svůj život většina z nás. Opuštění nám blízkého prostředí, pro děti přechod do jiné školy nebo školky a vůbec výměna sociální infrastruktury dopadají tvrdě na všechny. Přicházíme s tím totiž o pocit bezpečí a intimity, který je pro každého z nás podstatný a důležitý. Všechno se samozřejmě dá ustát, i stěhování, zvlášť pokud s sebou přináší vyhlídky na zlepšení situace. V případě sociálně slabých je tomu ale až na výjimky přesně naopak. Najít v dnešní době důstojné bydlení je problematické i pro střední a nižší střední třídu. Co asi mají říkat lidé, kteří jsou na tom finančně ještě hůř? Nebo lidé, které z trhu s bydlením automaticky vyřazuje barva jejich pleti?

Sociálně vyloučených lokalit je u nás na šest set. Jejich počet se proměňuje, zatím ale moc neubývají. Vydělávat na chudobě těch nejslabších se Češi naučili poměrně rychle. Za malý pokojík, v němž se tísní celá rodina, chtějí novodobí lichváři a vyděrači i desítky tisíc a ve vytváření ghett jim dnes zdatně sekundují také obce. Cesta z ponížení a nejistoty je extrémně náročná a nezvládne ji každý. Přitom by politicky stačilo zaměřit se na to nejpodstatnější: úroveň i dostupnost bydlení a obchod s chudobou – okolnosti, které dnes tolika rodinám i jednotlivcům brání vést kvalitní život. Nárok na lepší budoucnost si snad alespoň ty děti zaslouží.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků