Diskuse Štěstí: kapitalismus vs. marxismus, jež vyprodala halu v kanadském Torontu a vysílala se živě do celého světa, chtěla podle svého názvu hledat štěstí, ale nakonec spíš ukázala, jak si ve svém neštěstí nevíme rady.

Konzervativec Peterson vidí cestu ze současné krize v tom, že člověk začne se změnami u sebe: nejprve si udělá pořádek ve vlastním domě a teprve pak se pozitivní vývoj může přenést na společnost. Nerovnosti jsou podle něj přirozené a prospěšné, chudí v kapitalismu stále bohatnou, a kdyby na to měl volný trh trochu více času, zachrání nás i od klimatických změn. Žižek proti tomu namítal, že naše problémy často vyrůstají ze společnosti, v níž žijeme, a že sami si pořádek doma udělat nedokážeme, i proto, že nám toho spousta uniká. A přiznával, že ve štěstí vlastně nevěří. Je přesvědčen o tom, že kapitalismus by měl být regulován, ale jestli je nějaké světlo na konci tunelu, jde podle Žižeka nejspíš o protijedoucí vlak...

Zároveň se oba diskutující u řady témat shodli, především na kritice akademického provozu, liberální levice a politické korektnosti. Pokud však necháme stranou tohle vzájemné sušení slz i celkem legrační popichování, kdy Žižek Petersona několikrát přistihl při tom, jak užívá termíny, jejichž významy si vlastně není jistý, zbývá stále ta jedna otázka: Kde hledat štěstí? Respektive máme dnes nějaké systémové alternativy, které nás k němu dovedou?

Jordan Peterson

Jordan Peterson

FOTO: Profimedia.cz

Asi nejvýstižnější byla v tomto směru situace ke konci večera, kdy moderátor přečetl otázku jednoho z diváků: Pokud by si měl člověk vzít z celé debaty jen jednu věc, která by to byla? Nato se na pódiu rozhostilo zaražené ticho, které bylo výmluvnější než předchozí kaskády slov. Peterson poté opatrně prohlásil, že je dobře, že i lidé odlišných názorů spolu mohou komunikovat, zatímco Žižek se znovu vrátil ke kritice liberální levice.

Místo aspoň pokusu o zformulování nějaké alternativy, která přistoupí produktivně k jevům jako environmentální krize nebo robotizace práce přinášejícím v současném nastavení systému jen děsivé perspektivy, skončili pravičák Peterson a levičák Žižek u přátelského okopávání kotníků. Jenže my bychom od veřejných intelektuálů potřebovali, aby vystoupili ze zaběhnutých a v něčem bezpečných protikladů a navrhli něco, co by na dynamice těchto protikladů stavělo. Snad k tomu dojde dřív než v debatě dalšího století.