Zajímavější (přinejmenším pro úzkostnější typy, které hůře snášejí hluk a masy lidí na jednom místě, třeba pro autorku tohoto textu) je ale doprovodný program Leipzig liest – v Evropě největší svého druhu. Kluby, kavárny, restaurace i divadla přímo v centru obsadí na dobu veletrhu literatura. Čtení a besedy s autory mají v německojazyčném světě o mnoho delší a bohatší tradici než u nás, a tak do Lipska přijíždějí tisíce čtenářů z bližšího i vzdálenějšího okolí, ale třeba také z Rakouska, a obcházejí literární pořady, jako jiní lidé jezdí na hudební festivaly.

Německý čtenář je vnímavý a také bezpředsudečný a jeho trh je největším překladovým trhem v Evropě. A říká se, že překlad do němčiny otevírá dveře k dalším jazykům. Proto když bylo před třemi lety oznámeno, že bude česká literatura čestným hostem lipského veletrhu v roce 2019, byla očekávání na mnoha stranách obrovská. A nutno říct, že si pořádající Moravská zemská knihovna a programový koordinátor Martin Krafl neukousli malé sousto. Přivezli do Lipska 55 českých autorů a autorek – poezie, próz i knih pro děti a komiksů. Do Saska se tak přesunula značná část našeho literárního provozu. Údajně šlo o největší invazi spisovatelů z jednoho státu za celou historii veletrhu. K tomu je třeba připočíst všechny překladatele a bohemisty z Německa, ale i jiných zemí, české nakladatele a lidi zajišťující doprovodný program.

Pohyb po městě tak nepostrádal buñuelovskou poetiku: kromě prostor určených literárním setkáním bylo na české kolegy od pera možné narazit ve výtahu, v kavárně, v kostele i na veřejných toaletách.

Není sporu o tom, že tak masová akce s tolika autorskými egy nemůže už z principu proběhnout zcela hladce, vzpomeňme například protest našich zúčastněných (i nezúčastněných) autorů proti vystoupení Karla Gotta na zahajovacím koncertu Roku české kultury v Lipsku (zpěvák nabídku pořadatelů sám odmítl). Také jsem v průběhu tří let, které české spanilé jízdě předcházely, zaznamenávala stesky z úst německých bohemistů, že se přípravy odehrávají bez konzultace s nimi – a kdo jiný zná německojazyčný trh lépe? A proč básníky reprezentují pořád ta stejná jména? A nebude více než sedmdesát titulů, které se pro veletrh nechaly přeložit do němčiny, jen umělým dotačním plácnutím bez podpory v reálné čtenářské poptávce?

Čeští spisovatelé a spisovatelky (v popředí Jáchym Topol a Kateřina Tučková) vyrážejí do Lipska.

Čeští spisovatelé a spisovatelky (v popředí Jáchym Topol a Kateřina Tučková) vyrážejí do Lipska.

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Pořadatelé české účasti mají s ředitelem lipského veletrhu Oliverem Zillem nadstandardní vztahy a podařilo se jim je dobře zužitkovat. Pokrytí německými médii bylo zjevně slušné a na různých místech Lipska šlo narazit na plakáty i bannery s výrazným logem české účasti AHOJ. Také zájem ze strany německých čtenářů na 130 českých literárních akcích v areálu veletrhu a ve městě byl důstojný, a to třeba i v sobotu v deset večer, tak tomu ostatně v Lipsku bývá vždy. Co se týká organizace, je tedy třeba českému pořadatelskému týmu vyseknout poklonu.

Zda to zároveň znamená zásadní průlom naší literatury na Západ, případně i dál, zda se bude recenzovat a kupovat a zda na už přeložené knihy navážou další, je ale otázka, na kterou může odpovědět jen čas. Z první gardy autorů, po kterých byl v Německu těsně po revoluci hlad, byl letos v Lipsku přítomný už jen Pavel Kohout, který se zde těší lesku legendy. Ze současných jmen znají Němci Jáchyma Topola a Jaroslava Rudiše. Dobře u nich rezonuje například i téma odsunu v próze Kateřiny Tučkové. Držím tedy palce také dalším psavcům z nové generace českých literátů, aby se jim podařilo se prosadit.

Otázku, jak to všechno dopadne, jsem dostala tolikrát, že se mi o tom už i zdá. V noci po mých autorských vystoupeních na veletrhu jsem měla sen, že sedím na pódiu a čtu, když tu se odněkud zjeví člověk v pyrotechnickém obleku a z pódia mě strhne, aby mě zachránil před explozí či požárem. A já se zpocená probouzím a říkám si: tak konečně se českým literárním kruhům dostane v zahraničí té mediální pozornosti, o kterou tak usilují.

Bianca Bellová (1970) je česká spisovatelka, v Lipsku představila německé překlady svých próz Jezero a Mrtvý muž.