Hlavní obsah

Bianca Bellová: Ahoj Lipsko 2019

Právo, Bianca Bellová, SALON

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Každý rok v březnu se v Lipsku koná čtyřdenní svátek knih a čtení – Leipziger Buchmesse. Scházejí se zde všichni, kdo v německojazyčném světě něco znamenají: autoři, nakladatelé i média. Samotný knižní veletrh je pak tradičně obrovský, ve srovnání s pražským Světem knihy je co do počtu návštěvníků i vystavovatelů zhruba čtyř- až pětinásobný.

Foto: DPA/Jan Woitas, ČTK

Hlavním hostem letošního Lipského knižního veletrhu byla Česká republika.

Článek

Zajímavější (přinejmenším pro úzkostnější typy, které hůře snášejí hluk a masy lidí na jednom místě, třeba pro autorku tohoto textu) je ale doprovodný program Leipzig liest – v Evropě největší svého druhu. Kluby, kavárny, restaurace i divadla přímo v centru obsadí na dobu veletrhu literatura. Čtení a besedy s autory mají v německojazyčném světě o mnoho delší a bohatší tradici než u nás, a tak do Lipska přijíždějí tisíce čtenářů z bližšího i vzdálenějšího okolí, ale třeba také z Rakouska, a obcházejí literární pořady, jako jiní lidé jezdí na hudební festivaly.

Německý čtenář je vnímavý a také bezpředsudečný a jeho trh je největším překladovým trhem v Evropě. A říká se, že překlad do němčiny otevírá dveře k dalším jazykům. Proto když bylo před třemi lety oznámeno, že bude česká literatura čestným hostem lipského veletrhu v roce 2019, byla očekávání na mnoha stranách obrovská. A nutno říct, že si pořádající Moravská zemská knihovna a programový koordinátor Martin Krafl neukousli malé sousto. Přivezli do Lipska 55 českých autorů a autorek – poezie, próz i knih pro děti a komiksů. Do Saska se tak přesunula značná část našeho literárního provozu. Údajně šlo o největší invazi spisovatelů z jednoho státu za celou historii veletrhu. K tomu je třeba připočíst všechny překladatele a bohemisty z Německa, ale i jiných zemí, české nakladatele a lidi zajišťující doprovodný program.

Pohyb po městě tak nepostrádal buñuelovskou poetiku: kromě prostor určených literárním setkáním bylo na české kolegy od pera možné narazit ve výtahu, v kavárně, v kostele i na veřejných toaletách.

Není sporu o tom, že tak masová akce s tolika autorskými egy nemůže už z principu proběhnout zcela hladce, vzpomeňme například protest našich zúčastněných (i nezúčastněných) autorů proti vystoupení Karla Gotta na zahajovacím koncertu Roku české kultury v Lipsku (zpěvák nabídku pořadatelů sám odmítl). Také jsem v průběhu tří let, které české spanilé jízdě předcházely, zaznamenávala stesky z úst německých bohemistů, že se přípravy odehrávají bez konzultace s nimi – a kdo jiný zná německojazyčný trh lépe? A proč básníky reprezentují pořád ta stejná jména? A nebude více než sedmdesát titulů, které se pro veletrh nechaly přeložit do němčiny, jen umělým dotačním plácnutím bez podpory v reálné čtenářské poptávce?

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Čeští spisovatelé a spisovatelky (v popředí Jáchym Topol a Kateřina Tučková) vyrážejí do Lipska.

Pořadatelé české účasti mají s ředitelem lipského veletrhu Oliverem Zillem nadstandardní vztahy a podařilo se jim je dobře zužitkovat. Pokrytí německými médii bylo zjevně slušné a na různých místech Lipska šlo narazit na plakáty i bannery s výrazným logem české účasti AHOJ. Také zájem ze strany německých čtenářů na 130 českých literárních akcích v areálu veletrhu a ve městě byl důstojný, a to třeba i v sobotu v deset večer, tak tomu ostatně v Lipsku bývá vždy. Co se týká organizace, je tedy třeba českému pořadatelskému týmu vyseknout poklonu.

Zda to zároveň znamená zásadní průlom naší literatury na Západ, případně i dál, zda se bude recenzovat a kupovat a zda na už přeložené knihy navážou další, je ale otázka, na kterou může odpovědět jen čas. Z první gardy autorů, po kterých byl v Německu těsně po revoluci hlad, byl letos v Lipsku přítomný už jen Pavel Kohout, který se zde těší lesku legendy. Ze současných jmen znají Němci Jáchyma Topola a Jaroslava Rudiše. Dobře u nich rezonuje například i téma odsunu v próze Kateřiny Tučkové. Držím tedy palce také dalším psavcům z nové generace českých literátů, aby se jim podařilo se prosadit.

Otázku, jak to všechno dopadne, jsem dostala tolikrát, že se mi o tom už i zdá. V noci po mých autorských vystoupeních na veletrhu jsem měla sen, že sedím na pódiu a čtu, když tu se odněkud zjeví člověk v pyrotechnickém obleku a z pódia mě strhne, aby mě zachránil před explozí či požárem. A já se zpocená probouzím a říkám si: tak konečně se českým literárním kruhům dostane v zahraničí té mediální pozornosti, o kterou tak usilují.

Bianca Bellová (1970) je česká spisovatelka, v Lipsku představila německé překlady svých próz Jezero a Mrtvý muž.

Reklama

Související články

Z knižního veletrhu: K. jako Lipsko

Už je to tady: uzavírám dohodu o provedení práce s Českou republikou. Ano, má vlast mě vysílá reprezentovat českou literaturu na lipském knižním veletrhu, já...

Marek Toman: Second hand s historií

Ta ulice vypadá jako někde na pražském Žižkově nebo ve Vršovicích. Vyznačuje se ale nadprůměrným množstvím kaváren, hospůdek, antikvariátů či krámků... A všude...

Jiří Přibáň: Zpráva o Evropě

„Vae, puto deus fio“, česky „Běda, zdá se mi, že se stávám bohem“, jsou slova, která údajně pronesl na smrtelném loži římský císař Vespasianus. Muž, kterého do...

Výběr článků

Načítám