Co s tím? Jak tohle popsat? Dá se na to nějak aplikovat metoda chytré horákyně – tedy přijet, a přitom jít pěšky, být oblečený, a přitom nahý? Masaryk říkal, že se nemáme bát podívat pravdě do očí, nebo tak nějak. A Merta ještě občas zpívá, že pravda je omamná květina, / slabé nezabije a silné nezahojí.

Tak jinak. Jak jsem začal brát rozum, překvapilo mě tehdy na konci sedmdesátek, že našeho Karla IV. oslavují i Němci a další národy, ostatně za hranicemi o něm vyšlo daleko víc knih. Nás učili ve škole, že patří k nejvýznamnějším osobnostem českých dějin, ale nedodali, že byl také králem římsko-německým, lombardským a burgundským. Že se o něj musíme s někým dělit, pro mě bylo nepochopitelné. Zato sláva Pražského Jezulátka, které na Malé Straně navštěvují tisíce turistů především ze španělsky mluvících zemí, mi byla celkem fuk. Když po letech dovolili bratranci – bytem v Eugene, Oregonu – navštívit bývalou vlast, nedokázal vstřebat, že mě dvojalbem Elvise Presleyho nijak nepotěšil, protože já radši Franka Zappu, o jehož existenci on nevěděl vůbec nic – a to jsem zase nemohl pochopit já.

Teď jsem zhruba vymezil prostor, v němž se budu dále pohybovat.

Jan Palach… Jestli jsme schopni si jeho mučednictví správně uvědomovat, je, zdá se, otázka stále nezodpovězená. A jak se liší symbol Palach od Palacha skutečného, taky nejspíš moc nechceme vědět. Jasné je jen to, že i když ho sundáme z kříže, gesto, čin, výkřik zůstanou. Mimochodem: fáma o „studeném plameni“, jenž neměl pálit, je zcela ukázkovým fake news.

Jeho čin vyvolal odezvu po celém světě. A pro italskou radikální pravici se Palach stal ikonou boje proti „rudé zvůli“, za novou Evropu. Tím, kdo se dobrovolně obětuje za národ a ideje. Nová Evropa navazující na římské impérium pro ně byla odpovědí na mocenské pokusy totalitarismu. Výběr šestnácti písní s „palachovskou“ tematikou z let 1975–1997, které vznikly v okruhu pravicové „alternativy“, teď u nás vyšel s názvem Písně pro Jana a Prahu: Za Evropu!. O hudbu ani tak nejde, kvalita nahrávek je místy hodně podzemní, důležité jsou texty. Jde o Palachův přenos, nebo únos?

Jakub Šofar.

Jakub Šofar

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Médii navíc před pár dny proběhla informace o chystaném koncertu krajně pravicových kapel v italské Veroně, věnovaném výročí Palachovy smrti.

Píšu to vlastně proto, že o tom musíme mluvit a musíme unést, co s „naším“ dělají jiní. Přerámování je jedna ze součástí procesu přijímání obrazu. Jan Palach je nepomíjející symbol. Voní jarem!