Elena Ferrante
Tíživá láska

Přeložila Alice Flemrová.
Prostor

Elena Ferrante: Tíživá láska

FOTO: archív nakladatelství Prostor

Autorčina prvotina se zabývá vztahem mezi matkou a dcerou, tématem, jež Ferrante rozvíjela i ve své slavné neapolské tetralogii. Tíživá láska vypráví o Delii, která se vrací do Neapole pohřbít svou utonulou matku. Jenže okolnosti smrti jsou podivné, znepokojivé, a Delia si tak musí položit otázku, co vše o své matce nevěděla. Ač takto nastíněný děj může znít jako detektivka nebo thriller, Ferrante si z obou žánrů jen volně vypůjčuje některé prvky. Jádrem je tu totiž odmítání či přijetí prostředí, z nějž člověk vzešel, a snaha v sobě vliv tohoto prostředí potlačit, či rovnou odmítnout. Jak se ukazuje v případě Delii a její matky, naprosté vědomé zapomnění není tak docela možné, protože nepříjemné věci z minulosti pokaždé někde vyhřeznou.
(Vybrala Klára Vlasáková.)

K. P. Liessmann
Vzdělání jako provokace

Přeložil Milan Váňa.
Academia

K. P. Liessmann: Vzdělání jako provokace

FOTO: archív nakladatelství Academia

Kdo dnes mluví o vzdělání, věří v zázraky. Rakouský filosof se věnuje především problematice vzdělání a vzdělávání. Což je i pro současnost, a hlavně budoucnost České republiky alfa a omega. Přičemž K. P. Liessmann není dobrotivým J. A. Komenským, je střízlivým až otrlým popisovačem vzdělanostní situace, což dokazuje v souboru téměř dvaceti kratších studií a článků z let 2013–2016, publikovaných v novinách, časopisech, sbornících… Za aktuálních diskusí o vzdělání se zřetelně ukazuje touha po rajském stavu, v němž žije dětská nevinnost a platí komunistická zásada: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. A jako při všech představách o ráji nemluví nic, ale vůbec nic proti této představě – jen jedno: nežijeme v ráji.
(Vybral Jakub Šofar.)

Lidmila Kábrtová
Místa ve tmě

Host

Lidmila Kábrtová: Místa ve tmě

FOTO: archív nakladatelství Host

Po debutové experimentální próze Koho vypijou lišky a příspěvcích do povídkových antologií přichází nyní Lidmila Kábrtová se sbírkou dvanácti povídek o ženách, které navzájem procházejí svými životy (čtyři texty už byly publikovány jinde, jeden zde v Salonu). Každá z povídek stojí sama o sobě, ale dohromady tvoří promyšlený celek, obraz skutečnosti nahlížený z více perspektiv: když muž nosí domů každý týden kytici, neznamená to nutně, že je pozorný a milující manžel; sokyně v lásce, ze které máme hrůzu, je možná ještě nešťastnější než my; a zranění, která jsme utržili ve formativních letech, narýsovala naši citovou krajinu až nadosmrti. Čistá, precizní, neokázalá próza, která zasáhne přesně tam, kde má.
(Vybrala Pavla Horáková.)

Ladislav Novák
Dílo III.
Překlady

Dybbuk

Ladislav Novák: Dílo III

FOTO: archív nakladatelství Dybbuk

Na plujícím ledu / sem uviděl medvěda / už zdálky mě zvětřil / a jako pejsek utíkal ke mně (Lov na medvěda). Už od poloviny padesátých let objevoval Ladislav Novák „primitivní“ poezii přírodních národů, snažil se ji překládat či parafrázovat. V následující dekádě se mu podařilo ji uplatnit v časopisech a posléze vydat ve dvou knižních souborech: Písně vrbovýho proutku (eskymácká poezie) a Zrození duhy (indiánská poezie). Tyto básně pak tvoří základ třetího svazku jeho sebraného díla. Kromě nich je zde i poezie z Babylonie a Afriky. Navíc k tomu všemu editor připojil také kompletní sbírku Trpký čas martinického básníka Aimého Césaira, kterou Novák přeložil ve spolupráci s Bohumilou Grögerovou, i jednotlivé překlady básní dalších autorů.
(Vybral Jakub Šofar.)

John Brockman (ed.)
Čeho bychom se měli obávat?
Přeložily Hana Ditrichová a Tereza Filipová.
Dybbuk

John Brockman (ed.): Čeho bychom se měli obávat?

FOTO: archív nakladatelství Dybbuk

Brockman provozuje internetový portál sdružující odborníky vědeckých a technických disciplín. A sto padesáti z nich položil otázku, jaké jsou jejich obavy do budoucna. Odpovědi jsou krátké, v knize zabírají pár stránek, srozumitelné a řazené dle témat, aby na sebe navazovaly. Pro mě osobně je pak referenční větou ta Paula Saffa ze Stanfordské univerzity: Inženýr dřímající uvnitř mne si je jistý, že se objeví něco, co přivede všechny na světě k rozumovému poznání, ale chmurný druid ve mně namítá, že budeme rádi, pokud se dokážeme protlouci životem, aniž bychom se navzájem pozabíjeli nebo se znovu ocitli v době temna
(Vybral Jakub Šofar.)