Bianca Bellová
Sentimentální román

Host

Bianca Bellová: Sentimentální román

FOTO: archív nakladatelství Host

Dva roky po vydání románu Jezero, ověnčeného Magnesií Literou i Cenou EU za literaturu, vydává autorka v novém, upraveném vydání svou prozaickou prvotinu z roku 2009 se záměrně matoucím názvem. Nepříliš rozsáhlý text je o to vybroušenější, jeho hutnost vyžaduje soustředěnou spolupráci, abychom nepřehlédli žádné z vodítek, zatímco se snažíme vyznat ve vztahovém mnohoúhelníku, kde se dvě ženy dělí o jednoho muže a dva muži o jednu ženu a sdílejí své běsy spolu s tělními tekutinami, které tečou proudem. Dva vypravěči si předávají slovo a líčí ze dvou úhlů jeden příběh, v němž jsou si postavy navzájem stínem, kde místo lásky panuje obsese a smrt nastává na mnoho způsobů.
(Vybrala Pavla Horáková.)

Liou Cch’-sin
Vzpomínka na Zemi

Přeložil Aleš Drobek.
Host

Liou Cch’-sin: Vzpomínka na Zemi

FOTO: archív nakladatelství Host

Když se lidstvo dovtípilo, že vesmír je temný les, kde každý loví každého, přestalo poskakovat kolem táboráku a hulákat do tmy, oheň spěšně udusilo a v chladné noci se schoulilo do klubíčka. I drobná jiskřička ho dokázala vylekat k smrti. Podobné pocity jako u Vzpomínky na Zemi jsem měl, když jsem v jedenácti četl Troskovy knihy, které u nás zase mohly po dlouhé době vycházet. Proč by čínská sci-fi nemohla být špičková, když je nejlidnatější země světa velmocí ekonomickou, vojenskou i technologickou? Po prvním díle trilogie jsem si myslel, že už není dál co říct, po druhém, že už ale opravdu není víc co říct. A teď jen žasnu a trnu a pociťuji obrovské radostě z toho, že umím číst. Třetí díl opět mixuje kromě klasické, očekávané fantazie úvahy politologické, filosofické, historické na jedné straně, konspirace a mytologii na straně druhé. A je to zase buď, anebo: rozvoj lidstva, nebo jeho zkáza.
(Vybral Jakub Šofar.)

Vít Slíva
Ultima thúlé, nejzazší zem

Host

Vít Slíva: Ultima thúlé, nejzazší zem

FOTO: archív nakladatelství Host

Za sbírku Bubnování na sudy obdržel Vít Slíva v roce 2003 cenu Magnesia Litera za poezii. Neméně důležitý je fakt, že na počátku devadesátých let sehrál klíčovou roli pro řadu básníků současné střední generace. Do jeho Královopolské básnické školy, jak nazval Ludvík Kundera pravidelná setkávání v hostinci U Hloušků, pilně docházeli dnes renomovaní básníci Bogdan Trojak, Norbert Holub, Petr Hrbáč, Robert Fajkus, Věra Rosí nebo Martin Stöhr. A právě Stöhrovým přičiněním vychází Slívovi po kratší publikační odmlce v nakladatelství Host sličně vypravená sbírka básní Ultima thúlé, nejzazší zem. Básně v ní jsou přepestré, od zadumaných po dryáčnické. Od dvojverší po nejdelší báseň Protihlasy, čítající pět stran. „Tul se Thúlé, / Ultima! // K líbání klín,k líbání klín, / zaklínadlo... // Švadlenko, / šiješ už rubáš?“
(Vybral Michal Šanda.)

Erri De Luca
Obnažená příroda

Přeložila Kateřina Vinšová.
Pistorius & Olšanská

Erri De Luca: Obnažená příroda

FOTO: archív nakladatelství Pistorius & Olšanská

Starší muž převádí v horách uprchlíky. Na rozdíl od jiných na hranici běžencům peníze vrací. Jeho „nenormální“ přístup je komentován v médiích, raději proto odchází z vesnice. Ve městě shání práci. Farář v jednom kostele mu nabídne opravu sochy Krista. Ten byl kdysi vytesán z mramoru nahý, ale později dala církev zahalit jeho slabiny drapérií. Socha má být vrácena do původního stavu. Zahalení cosi skrývalo. Dívám se, jakou dal sochař podobu smrti v tomhle místě. Vystouplá žíla se vine vzhůru po bílé přírodě, která je obřezaná. Muž při hledání, jak se co nejlépe s úkolem vyrovnat, uvažuje o křesťanství, i o smyslu umění… Kniha nejen až neskutečně evropsky aktuální, referenční třeba i pro nedávnou českou debatu o tom, zda Alan Hollinghurst píše prasárny. Obnažená příroda = penis, kdyby někdo nepochopil.
(Vybral Jakub Šofar.)