Výběr Salonu: Cima, Backman, Elíasson, Naše Francie a československá etnografie

Anna Cima

Anna Cima Probudím se na Šibuji

Paseka

V románu japanoložky Anny Cimy se toho kupí a mísí opravdu mnoho, a přesto je všeho důmyslně odměřeno tak akorát. Což je o to obdivuhodnější, že jde o debut. Příběh sedmnáctileté Jany zaseknuté v Tokiu a čtyřiadvacetileté Jany studující v Praze je čtenáři vyjevován ve dvou prolínajících se linkách, doplněných o pátrání po zapomenutém japonském spisovateli. Cima pracuje s poměrně oblíbeným motivem rozdvojení, aniž by sklouzla do předvídatelnosti, dovede vybudovat nejen dva fungující fikční světy vedle sebe, ale navrch i fikční svět ve fikčním světě. Čtení je to magické, napínavé, zábavné i čímsi milé. A k tomu všemu se autorce daří čtenáře opravdu někam zavést, protáhnout ho s sebou – třeba na tokijské náměstí, kde jste nikdy nebyli, nebo zpátky do studentských let.

(Vybrala Lucie Faulerová.)

Fredrik Backman

Fredrik Backman A každé ráno je cesta domů delší a delší

Fredrik Backman A každé ráno je cesta domů delší a delší Přeložila Helena Matocha.

Host

Švédský bestsellerista se rozhodl podpořit nadaci shánějící peníze pro výzkum nemocí mozku. Na blogu publikoval příběh, v němž lidský mozek hraje hlavní roli. Je to text z rodu Malého prince, ale v jiném gardu, o člověku, jemuž neubývá fyzických sil, ale ty duševní se pomalu vytrácejí. Starý muž si vykládá se svým vnukem, ale kdo z nich je zde dítětem? „Když zapomeneš nějakého člověka, zapomeneš taky, že jsi zapomněl?“ – „Ne, občas si vzpomenu, že jsem zapomněl. A to je vůbec nejhorší druh zapomnění. Jako bys uvízl venku za bouřky. To se pak ze všech sil snažím si vzpomenout, tak intenzivně, až se celé náměstí rozhoupe.“ Jedna z nejsmutnějších knih, jakou jsem kdy četl.

(Vybral Jakub Šofar.)

Gyrđir Elíasson

Gyrđir Elíasson Měděné pole

Gyrđir Elíasson Měděné pole Přeložily Lucie Korecká a Marie Novotná.

Dybbuk

„Máš to tu hezké, holčičko, jen tu na zahradě chybí strom, na kterém by se člověk mohl oběsit.“ To řekne poslední den své návštěvy žena z Krakova, která přijela za dcerou žijící na Islandu. Pršelo a foukal vítr. Bylo to myšleno obecně, že to tak má být na základě rodinných zkušeností, „životní pojistka“, nebo konkrétně, pod dojmem návštěvy? Nevíme. Možná ani islandský autor to neví. Tři desítky jeho krátkých povídek jsou jakási minimalistická zachycení a podržení jedné události nebo jen nálady, do prózy převedená haiku. Pointa je klidně na začátku, nebo chybí úplně. Některé načrtnuté linie jsou neukončené. Občas je některá věta jako z jiného textu. Přesto (nebo právě proto) to čtenářsky funguje.

(Vybral Jakub Šofar.)

Antoine Marés, Tereza Riedlbauchová (eds.)

Antoine Marés, Tereza Riedlbauchová (eds.) Naše Francie

Antoine Marés, Tereza Riedlbauchová (eds.) Naše Francie Francouzská poezie v českých překladech a ilustracích 20. století

Památník národního písemnictví

Velkoryse pojatá zpráva o francouzské poezii u nás, v mimořádném formátu a v mimořádné grafické i typografické úpravě, včetně ineditních vydání, s texty například Xaviera Galmiche, Jiřího Pelána, Jana Rouse, Lenky Bydžovské či Miloslava Topinky. Na první straně to nejdůležitější a nejzajímavější z francouzského básnictví, na druhé čeští překladatelé od Vrchlického či Kaminského až po Ouředníka, na třetí straně ilustrátoři od Muchy až po Drtinu a Híska. Bibliografická příloha. Vyšlo u příležitosti stého výročí Československa jako doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v letohrádku Hvězda (ta je k vidění do konce října). Soubor překladů francouzské poezie do češtiny ve 20. století chápeme jako velkou antologii, která odráží pozoruhodnou krajinu francouzské poezie napříč ideologicky a politicky velmi odlišnými obdobími a jež zároveň svědčí o bohatosti české kultury (A. Marès).

(Vybral Jakub Šofar.)

Jiří Hlaváček, Hana Bortlová-Vondráková (eds.)

Jiří Hlaváček, Hana Bortlová-Vondráková (eds.) Mezi státním plánem a badatelskou svobodou

Jiří Hlaváček, Hana Bortlová-Vondráková (eds.) Mezi státním plánem a badatelskou svobodou Československá etnografie a folkloristika ve vzpomínkách pamětníků

Academia

Lidozpyt – národopis – etnografie – etnologie. Z jedné strany folkloristika, z druhé sociální (i jiné) antropologie. Málokterý vědní obor má tak nejasné hranice a málokterý obor jeho představitelé definují tak různorodě. Strukturované rozhovory se šestnácti etnografy (folkloristy), mezi nimiž jsou Hubinger, Opatrný, Stingl, Vrhel či Zelený (Atapana), jsou pokusem ho popsat pomocí různých pohledů na období od padesátých let minulého století do začátku 21. století. Téměř všichni dotazovaní se také nějak vyjadřují k osobě Antonína Robka, jakéhosi Jekylla a Hyda oboru, v období normalizace vedoucího příslušné katedry na FF UK a současně ředitele příslušného ústavu ČSAV. Pro většinu je Robek jednoznačně Hydem. Byl členem pověstné kádrovací pětky, která měla za úkol očistit revizionistickou fakultu, a jeho ideologický „vstupní“ projev při soustředění nových studentů na Albeři býval vyhlášeným hrůzostrašným iniciačním zážitkem…

(Vybral Jakub Šofar.)